Barvy Jadranu

Kdo se někdy ponořil pod hladinu u korálových útesů, ten ví, že dokumentární filmy z tropických moří nepřehánějí. Miliony let evoluce zde vedly ke vzniku nejneuvěřitelnějších tvarů a barevných kombinací u ryb i bezobratlých. Fauna Středozemního moře není na první pohled tak atraktivní. Přesto se může chlubit mnoha pozoruhodnými tvory, kteří za sebou mají dramatickou evoluční minulost.

Výjimečné druhové bohatství

Středomořská oblast je centrem biologické rozmanitosti na souši i ve vodě. Ačkoli Středozemní moře zabírá jen asi 1 % rozlohy světového oceánu, vyskytuje se v něm zhruba desetina všech popsaných druhů mořských organismů. Velká část jsou přitom endemity, což znamená, že se nikde jinde nevyskytují. Podíl endemitů na celkovém počtu živočišných druhů tu přesahuje 20 %, a v některých skupinách je ještě vyšší (například u mořských hub se uvádí 48 %).

Ve středomořské fauně se mísí řada prvků – od prastarých skupin pamatujících pravěký oceán Tethys přes endemity vzniklé v mladších třetihorách po znovunaplnění polovyschlého Středozemního moře před 5,3 milionu let až po relativně nedávné „přivandrovalce”. Během čtvrtohorního střídání dob ledových a meziledových pronikaly Gibraltarskou úžinou do Středomoří střídavě chladnomilnější a teplomilnější druhy. Ty se zde často „zapomněly” i v dobách, kdy jejich populace v Atlantiku ustoupily daleko na jih či na sever.

Výsledkem je dnešní velmi pestrá mozaika, kterou v posledních 140 letech dále doplňují indopacifické druhy, pronikající Suezským průplavem. Při šnorchlování u tureckých břehů či na Kypru tak není žádnou vzácností potkat rybu nebo kraba z rudomořských korálových útesů.

Zoo pod kameny

Při zanoření pod hladinu Jadranu, kam nejčastěji míří čeští turisté, korálové ryby (zatím) nepotkáme. Stačí však přeostřit na drobnější měřítka a při troše štěstí můžeme i bez potápěčského výcviku – z hladiny nebo v hloubkách několika málo metrů – obdivovat mořské tvory, kteří se pestrými barvami vyrovnají svým tropickým příbuzným.

Neobyčejná galerie se často odhalí, když otočíte fádně zbarvený kámen ležící na dně v hloubce jednoho či dvou metrů. Zatímco horní povrch bývá hladký nebo porostlý řasami, spodní strana kamenů je doménou přisedlých živočichů, případně „červených řas“ ruduch, schopných růst i na velmi zastíněných místech. Na jediném kameni může být malá zoologická zahrada: mořské houby, mechovky, sumky a vápenaté rourky mnohoštětinatých červů tu vytvářejí často neuvěřitelné vzory.

Výhodou navíc je, že živočichové narostlí na kameni vám neutečou a můžete si je vzít k hladině. Filtrační vějíře, jimiž si někteří mnohoštětinatci obstarávají potravu, ale musíte opatrně obdivovat zdálky – při sebemenším vyrušení je bleskově zatáhnou do bezpečí rourky. Po prohlídce je důležité obrátit kámen do původní polohy. Jeho přisedlí obyvatelé by se totiž jen těžko stěhovali zpět do přítmí, kde jim je dobře.

Otáčení kamenů v malé hloubce je pro přírodovědce se zájmem o mořský život návykovou aktivitou. I na zdánlivě pustém dně se dá pod kameny najít mnoho zajímavých bezobratlých živočichů a drobných ryb. Na Jadranu tuto činnost ještě zpestřují zvědavé ryby kněžíci duhoví. Využívají snadné příležitosti, aby si obstarali potravu, a bleskurychle se zmocňují prchajících krabů, hadic či červů. Mnohdy je těžké ubránit před drzými kněžíky cenný nález, který byste si rádi nechali pro sebe…

Podvodní karneval barev

Nahožábří plži, někdy označovaní jako „klenoty moře“, se nemusí schovávat pod kameny. Tyto měkkýše sice nechrání pevná vápenatá schránka, ale predátory informují už na dálku svými výraznými barvami, že nestojí za ochutnání. Řada z nich se živí mořskými houbami, jež jsou pro mnoho jiných živočichů jedovaté, a toxiny obsažené v potravě ukládají ve vlastním těle.

Další druhy, spásající polypy žahavců, se brání ještě pozoruhodnějším způsobem. Nepoškozené žahavé buňky z kořisti stěhují do kyjovitých výběžků na hřbetní straně svého těla, kde slouží stejnému účelu jako u původního „majitele“. Při kontaktu tak mohou neopatrného dravce nepříjemně požahat.

Ve společnosti žahavců, kteří často sami hýří barvami, můžeme potkat i další zajímavé živočichy. Zejména u velkých druhů sasanek lze najít hned několik druhů „nájemníků“, kteří se ukrývají mezi žahavými chapadly, aniž by došli úhony. Zatímco ryba hlaváč sasankový nebo krab rodu Inachus se snaží spíše splynout s okolím, dva ze tří středomořských druhů drobných krevetek rodu Periclimenes zaujmou výraznou fialovobílou kresbou. Zato třetí druh rodu není pro netrénované oko téměř k vidění, protože má skoro celé tělo průhledné.

Patřím mezi potápěče, kteří dokážou trávit hodiny pozorováním života v prosluněných vodách do pěti metrů pod hladinou. Ve větších hloubkách však skutečné barvy živočichů obdivovat nelze. Různé barevné složky světla jsou mořskou vodou pohlcovány nerovnoměrně; hlouběji pronikají jen modré a modrozelené paprsky. Rudé hvězdice pak vypadají v hloubce jako černé a většina pestrých tvorů působí fádně.

Potápěči by se proto ani za dne neměli vydávat pod hladinu bez kvalitní vodotěsné baterky, jinak se v „modré hlubině“ ochuzují o mnoho dojmů. Teprve po ozáření baterkou či bleskem fotoaparátu se vyjeví skutečná krása obyvatel tohoto světa.