Ze života klíšťat, 2. díl

První díl článku vás seznámil s tím, jak klíšťata vypadají a jak a kde žijí. Teď si řekneme, čím jsou vlastně nebezpečná a co dělat, abychom se před nimi ochránili.

Nebýt skutečnosti, že fungují jako přenašeči infekcí, nepředstavovala by asi klíšťata významnější zdravotnický či veterinární problém. Tito osminozí roztoči však mohou ve svém těle hostit celou řadu patogenů (virů, bakterií i prvoků), které pak při sání předávají dál.

Horečka Skalistých hor, návratné horečky, nemoc Kyasanurského lesa, krymsko-konžská krvácivá horečka, babezióza, ehrlichióza… To je jen malý výběr různých infekcí, jejichž původce mohou klíšťata přenést na člověka na různých místech světa. Přehlednou tabulku najdete třeba ve článku Terezy Matějovské v časopise Živa (číslo 6/2007).

My se zde zaměříme na dvě onemocnění, která dominují v našich končinách.

Lymeská borelióza

V České republice drží prim lymeská borelióza, jíž se u nás každoročně objeví několik tisíc případů. Jde o bakteriální onemocnění způsobované několika druhy rodu Borrelia. Tyto bakterie šroubovitého tvaru žijí ve střevě klíštěte přichycené k jeho buněčné výstelce (epitelu). Jakmile začne klíště přijímat krev, pustí se borelie epitelových buněk, proniknou střevní stěnou a migrují tělní dutinou do slinných žláz. Odtud se pak spolu se slinami, které klíště při sání vypouští do rány, dostanou do krevního oběhu hostitele.

Borelióza může mít rozmanité projevy v závislosti na fázi onemocnění. Zprvu se obvykle (ale ne vždy!) projevuje jako zvětšující se červená skvrna se středem v místě přisátí klíštěte. V dalších stadiích mohou borelie napadat vnitřní orgány – svaly, klouby, srdce, nervy. Diagnostika se nejčastěji provádí průkazem protilátek, které si naše tělo proti boreliím vytváří. Očkování pro lidi v Evropě zatím dostupné není, i když nedávná zpráva dává naději, že by mohlo být během několika let k dispozici.

Hlavním rezervoárem lymeské boreliózy v přírodě jsou hlodavci, například myšice. Uvádí se, že až 75 % klíštěcích larev sajících na nakažených zvířatech se samo nakazí. Jakmile se klíště jednou infikuje, zůstávají mu borelie ve střevě po celý život. Boreliózou mohou onemocnět i psi, výjimečně také koně. Boreliemi jsou nakažena rovněž zvířata v zoologických zahradách. Aktuální studie, která vyšetřovala chovance z pěti českých ZOO, zjistila, že na borelie bylo pozitivních 60 % testovaných zvířat.

Klíšťová encefalitida

Druhou významnou infekcí je v našem regionu klíšťová encefalitida, která ročně postihne několik stovek pacientů. Jde o virovou infekci vyvolávanou takzvanými flaviviry. Mezi jejich blízké příbuzné patří například původci žluté zimnice a horečky dengue, které jsou v tropických oblastech přenášeny komáry.

Po proniknutí do krve během sání klíštěte se virus dostane do mízních uzlin, kde se střetává s naším imunitním systémem. Tato první fáze infekce se projevuje jako lehká chřipka. V případě, že se naše obranyschopnost nezvládne s virem vypořádat, šíří se virus dál a napadá centrální nervový systém. Pacient trpí nejrůznějšími neurologickými obtížemi. Diagnostika se stejně jako v prvním případě provádí vyšetřením séra, v němž se hledají specifické antivirové protilátky. Proti klíšťové encefalitidě je možné se očkovat. Vakcína je založená na injekci mrtvých virových částic do těla, proti nimž si bílé krvinky vytvoří protilátky. Ty pak zabrání uchycení a rozvoji případné opravdové infekce.

V porovnání s boreliemi se může virus klíšťové encefalitidy jevit jako zákeřnější protivník. Důvody pro to jsou hned dva:

(1) Virus je u klíšťat schopný takzvaného transovariálního přenosu. Jednoduše řečeno, virus dokáže přestoupit ze samice klíštěte i do jejích vajíček. V praxi to znamená, že pro člověka jsou potencionálně infekční i čerstvě vylíhnuté larvy. Tato strategie také viru dovoluje snadnější přežívání v případě nedostatku vhodných hostitelů.

(2) Lze se nakazit nejenom od infikovaného klíštěte, ale i takzvanou alimentární cestou, tedy s jídlem – v tomto případě po požití kozího mléka. Divíte se, jak je to možné? Kozy mohou, stejně jako hlodavci, sloužit coby rezervoároví hostitelé. Virus u nich koluje v krvi ve vysokém množství a může se dostat i do mléka. Pokud takové mléko není dostatečně tepelně upravené, hrozí, že se stane zdrojem infekce. Nejde o častý jev, ale jak dokazuje případ z letošního června, není vyloučený.

Jak se proti klíšťatům bránit?

Abychom se vyhnuli výše popsaným rizikům, je důležitá prevence. Proto když se pohybujeme na místech, kde je pravděpodobnost výskytu klíšťat, dbáme na vhodné oblečení (dlouhé rukávy a nohavice, světlá hladká látka) a nebráníme se použití repelentů. Není-li to nutné, nesedáme si na zem ani na ni neodkládáme oblečení – „sezení na mikině“ tedy není dobrý nápad.

Zároveň platí, že musíme co nejdříve po návratu domů zkontrolovat, zda na sobě nemáme klíště přisáté. Pokud máme, je potřeba ho neprodleně odstranit (nejlépe vytáhnout pinzetou) a místo dezinfikovat, kupříkladu jodovou tinkturou. Podrobnější informace, jak se chránit před napadením klíšťaty, najdete na webu Státního zdravotního ústavu.

Horní snímek: přední část těla klíštěte s ozubeným hypostomem, který proniká kůží hostitele. Foto Tomáš Macháček.