Šest receptů, jak pomoci životnímu prostředí

V předchozím článku jsme se zamýšleli nad negativním vlivem nás, „obyčejných lidí“, na životní prostředí. Naštěstí můžeme své chyby napravit a počínat si odpovědněji.

Důvodů, proč chránit přírodu, je nespočet. Některé lze označit jako ekonomické – příroda je pro nás cenným zdrojem surovin a „služeb“, jež bychom bez její přítomnosti jen těžko vyráběli nebo nahradili. Mohla by být užitečná i do budoucna, třeba jako zdroj látky, kterou zatím neznáme nebo neumíme využívat, ovšem jednou by se mohla stát nenahraditelnou. Pokud nechceme přírodu přepočítávat na zlaťáky, nabízí se další pohled – přírody si ceníme pro ni samotnou, vážíme si její existence, v níž je člověk jen jedním z článků řetězu a nemá právo ničit něco, co nevlastní a co jej přesahuje.

Nejhorší, co můžeme pro přírodu a životní prostředí udělat, je nechat se semlít pocitem, že člověk jako jednotlivec ničeho nedosáhne, a preventivně rezignovat na veškeré snahy. I když jsme součástí celku, máme během svého života nespočet příležitostí ovlivnit své chování a přerozdělování vlastních financí.

Pokud si uvědomujeme důležitost ochrany přírody, nabízí se mnoho činností, kde můžeme své chování pozměnit tak, abychom pomáhali přírodu zachovat nebo ji alespoň co nejméně poškozovali.

Jednoduché zásady

Existují jednoduché zásady, jako je například využívání hromadné dopravy (MHD či různé spolujízdy, kdy kromě ušetřených pohonných hmot člověk šetří také svou kapsu), využívání ekologičtějších variant čisticích prostředků, upřednostňování recyklovaných materiálů a podobně. Kromě nich nabízíme pár dalších rad a pojmů, které vám usnadní orientaci v cestě za ekologičtějším chováním.

LCA (life cycle assessment)

LCA je ukazatel hodnotící životní cyklus výrobku. Dokáže nám podat informaci o zátěži životního prostředí způsobené daným výrobkem – od získání surovin přes výrobu a spotřebu až po jeho likvidaci. Jedná se o bezrozměrnou veličinu, pro lepší uchopitelnost však může být vyjádřena jinými ukazateli podle dopadu na určitou složku životního prostředí. Vliv příslušného produktu lze například charakterizovat ekvivalentem množství CO₂, které by zatížilo životní prostředí. Výrobci nemají povinnost LCA uvádět. Je-li ovšem jeho hodnota příznivá (tedy co nejnižší), může ovlivnit rozhodnutí informovaného spotřebitele, zda si výrobek koupí, či nikoli.

Podpora regionálních potravin a výrobků

Při nakupování má dnes spotřebitel velký výběr. Může se mimo jiné rozhodnout, zda dá přednost zboží importovanému z druhého konce světa, českému výrobku, nebo dokonce místnímu produktu. Podporovat místní produkty může mít řadu výhod – například farmářské potraviny jsou obecně neporovnatelně vyšší kvality než na živném médiu vypěstované potraviny bez chuti a vitaminů. Místního farmáře či výrobce je snadnější kontrolovat, zda výrobky nešidí, než odhadnout anonymní výrobek „made in China“, o kterém nevíme zhola nic. Máme šanci přímo ovlivnit, zda bude mít místní řemeslník příště práci, pokud budeme nebo nebudeme spokojení s jeho prací, protože je na své reputaci závislý. Ve velkém řetězci si výrobek sice znovu nekoupíme, ale bude v regále ležet tak dlouho, dokud se nenapálí někdo další.

Rozhodnutí podpořit kvalitnější místní výrobky může prospět i životnímu prostředí. Pochází-li potravina z našeho okolí, nebylo nutné ji dovážet přes půl světa. Kdybychom chtěli důsledně kupovat místní potraviny, musíme se smířit s jistými omezeními – kromě vyšší ceny také s tím, že žijeme v určitém podnebném pásu, který nevyhovuje všem rostlinám. Ty, jež vydrží naše klima, rostou sezónně a pouze některé vydrží uskladňování přes zimu. Pokud chceme kupovat třeba kakao, neexistuje varianta místního zdroje, ovšem v mnoha případech se lze rozhodnout mezi českou a zahraniční potravinou.

Diskutovaným problémem je také například používání palmového oleje. Ten je sice levný, ale pro člověka nutričně méně cenný než jiné potravinářské oleje. Navíc jsou v rozvojových zemích kvůli pěstování olejových palem často mýceny původní lesní porosty.

Třídění odpadu

Většinu produkovaného odpadu není těžké roztřídit do barevných kontejnerů, pytlů či boxů, které jsou dnes na každém kroku. Pomáháme tak šetřit zdroje a energie, nemusí se vyrobit další a další produkty, které se pak bez využití skládkují (v lepším případě) a při rozkladu zatěžují životní prostředí. Pokud si dáme pár vteřin na rozmyšlení a uděláme pár kroků navíc, můžeme roztřídit plasty, tetrapaky (krabice od mléka, džusů a podobně), sklo, papír, nebezpečný odpad, bioodpad, kovy i elektrospotřebiče a teprve zbytek hodit do směsného odpadu. Důležité je sledovat nápisy a obrázky na kontejnerech – každá firma totiž umí zpracovat jiné odpady, případně má jiný systém svozu.

Šetření energií a vodou

O významu vody netřeba pochybovat. Naše země jako celek nemá kritický nedostatek podpovrchových zásob vody (ačkoli v letních měsících dochází v některých oblastech k problémům), to ovšem není důvod s vodou plýtvat. Voda se dá šetřit mnoha způsoby, například lze využívat dešťovou vodu pro zalévání či splachování. Nemusíme mýt nádobí pod tekoucí vodou nebo mít puštěný kohoutek při čištění zubů, můžeme dotahovat kohoutky, aby nekapaly.

Ani bez elektřiny si už dnes většina z nás nedovede představit každodenní provoz. Je pro nás samozřejmá, ale je nutné ji z něčeho vyrobit, což stojí zdroje a peníze. Obojí lze šetřit jednoduchými kroky: třeba zhasínat, když odcházíme z místnosti (šetření energie finančně předčí opotřebení žárovky), nemít zbytečně puštěné spotřebiče (typicky televizi jako kulisu), nenechávat spotřebiče v režimu stand-by. Je dobré se nad energetickými nároky přístrojů zamýšlet již při jejich koupi. Pomůže nám značení – ať už číselné vyjádření příkonu nebo písmenné značky –, které informuje, kolik přístroj vyžaduje energií ke svému provozu. Z hlediska spotřeby je také vhodné vyměnit staré náročné spotřebiče za jejich šetrnější moderní varianty, ovšem s přihlédnutím k indexu LCA.

Kromě životního prostředí bude při těchto úsporách plesat i naše peněženka. Výdaje za vodu a elektřinu jsou totiž jedny z nejvýznamnějších položek v rodinných rozpočtech.

Dobrovolná skromnost

Zdaleka tu nelze popsat všechny cesty, kterými může jednotlivý člověk ve svém běžném životě šetřit životní prostředí. Doporučíme však ještě jednu obecně platnou zásadu: dobrovolnou skromnost. Žijeme v relativně bohaté zemi a máme určité volné finanční prostředky, jimiž disponujeme a jež můžeme přerozdělovat podle svého uvážení. Zboží, které kupujeme, je již v momentě uvedení na trh zastaralé, konzumní styl života a reklamy nás nutí kupovat si stále nové a nové výrobky, i když ty staré ještě slouží – ale nejsou již „moderní“.

Zde je dobré se zamyslet, zda opravdu potřebujeme vše, co si kupujeme, i když si to koupit můžeme; zda se alespoň u některého výrobku nevyplatí oprava místo koupě nového; zda není lepší podpořit dražší kvalitnější variantu, než mít několik nefunkčních věcí; zda by danou věc místo vyhození nešlo znovu uvést do oběhu prodejem nebo darováním…

Návodů, jak co nejlépe šetřit s přírodními zdroji a chránit životní prostředí, se dnes dá nalézt velké množství – tento článek budiž malou inspirací. Ať jsou Vaše důvody pro ochranu přírody jakékoli a ať se rozhodnete šetřit ji v jakémkoli měřítku, vězte, že každá prospěšná aktivita (byť sebemenší) se počítá. Důležitější než se omezovat je přitom vyhledat si informace a vypěstovat si správné návyky.

Máte před maturitou a chtěli byste se ochraně přírody a životního prostředí věnovat v budoucnu profesionálně? Tak přijďte studovat bakalářský obor Ochrana životního prostředí na Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Přihlášku si můžete podat do 28. února 2015.

Autoři: Kristýna Rychlovská, Tomáš Augustin Kukal, Markéta Vytisková – studenti oborů Chemie životního prostředí a Ochrana životního prostředí na Přírodovědecké fakultě UK.