Sedm způsobů, jak ničíme životní prostředí

Potřeby naší velké a často přespříliš konzumní společnosti jsou obrovské. Mnoho lidí považuje za neodmyslitelný standard i věci a služby, které ke spokojenému životu vlastně nepotřebujeme. To vše se logicky odráží na stavu přírody kolem nás. Je pravda, že vliv jednoho obyčejného člověka není velký – ovšem vliv lidské populace, která se právě z těchto obyčejných lidí skládá, je v porovnání s jinými organismy nedozírný. Každý z nás by si proto měl své chování uvědomovat a snažit se životní prostředí zatěžovat co nejméně. Jakými způsoby člověk přírodu ničí, stručně nastíníme níže.

Negativní vlivy člověka lze rámcově rozdělit do tří skupin. Každou skupinu tvoří velké množství jednotlivých bodů, které dohromady skládají komplexní mozaiku.

První, zcela stěžejní skupinou je nešetrné a neefektivní zacházení se zdroji.

Voda

Je běžným a příjemným rituálem dát si ranní sprchu, aby člověk vyrazil svěží do nového dne. Pět minut si postojíte pod příjemným proudem teplé vody. Za tu dobu kolem vás proteče 60 až 80 litrů pitné vody. Dál je potřeba si vyčistit zuby. Proč vypínat vodu, když to zabere jen chvilku? Za minutu to máme dalších zhruba 10 litrů. Vynásobme to všemi členy domácnosti, 365 rány v roce. Připočítejme ještě praní (pokaždé 40 až 80 litrů), splachování toalety (po deseti litrech), umývání rukou, vaření i další činnosti. A to platí pro většinu domácností moderní lidské populace!

Energie

Dalším palčivým problémem je energie. Elektrická energie je všude, dnešní život bez ní není možný. Mobilní telefony, televize, počítače, osvětlení, sporák… Není zas tak výjimečné svítit po celém bytě, mít puštěnou televizi i počítač a u toho všeho spát. Tyto naše samozřejmosti jsou však vykoupeny drahou mincí v podobě uhlí, které je v naší republice hlavním zdrojem energie. Emise z jeho spalování zatěžují ekosystémy nežádoucími látkami, těžba zase plošně přetváří obrovské plochy krajiny a vymazává její paměť.

Slabou náplast na tyto rány pak představují ohrožené druhy vázané na vytěžená místa s odkrytou půdou nebo na výsypky. Ačkoliv jde často o skutečné rarity, jejichž přirozená stanoviště u nás již zmizela, zákonná povinnost rekultivace vytěžených ploch tyto druhy o jejich alternativní domov zase spolehlivě připraví.

I kdybychom od spalování uhlí ihned upustili, tak větrné elektrárny a solární panely současný luxus nikdy neutáhnou. Okamžité utažení našich opasků však může alespoň ušetřit uhlí do dalších let. Mnoho scénářů ukazuje, že pokud nastane v budoucnosti velký výpadek („blackout“) elektřiny, přijde totální kolaps společnosti. Žádný bankomat, žádná benzínová pumpa, žádný internet, žádné chlazené a mražené potraviny!

Potraviny

Čím umíme také bezvadně plýtvat, jsou potraviny. Je tolik možností, co nakoupit. A jak je to snadné, naplnit koš rozmanitým jídlem! Ovoce či zelenina z dalekých koutů světa jsou tak krásné a dokonalé! Pesticidy a hnojiva udělaly dobrou práci. Dejme všechny ty poklady Maroka, Tuniska nebo Španělska do igelitových pytlíků; těch je všude plno, tak je doma hned vyhodíme. A cestou se stavíme v nějakém rychlém občerstvení. Vždy mají všeho dostatek předpřipraveného, aby nic nechybělo. Co se neprodá během tří hodin, to se vyhodí a vyrobí se čerstvé.

Před tím, kolik nežádoucích látek z rychlerostoucích kuřat maso obsahuje a jak vůbec tyto velkochovy vypadají, raději pevně zavřeme oči! Přitom zemědělská velkovýroba představuje jeden z nejvážnějších faktorů ohrožujících přírodu prakticky na celém světě. Zatímco u nás splachy hnojiv z polí ničí unikátní stanoviště s druhy vázanými na nízkou úroveň živin, v tropických oblastech je stále aktuální zábor přírodních biotopů (například deštných lesů) pro zemědělské účely.

Druhou skupinou negativních vlivů je likvidace výrobků a odpadů, které vznikly lidskou činností.

Odpady

Když už se ráno vypravíte z domova a nezapomenete s sebou vzít páchnoucí odpadky, vyhodíte je do obyčejné popelnice při cestě, nebo si popojdete až k barevným kontejnerům na tříděný odpad? Mnoho lidí ve spěchu volí rychlejší, jednodušší variantu. Plasty či papír, které se dají využít jako surovina pro výrobu dalších užitečných věcí, prostě vyhodí do komunálního odpadu – a tak se všechno dostane na skládku nebo se spálí ve spalovně, což životnímu prostředí zrovna neprospěje.

Odpadky netvoříme jen doma, ale i venku na procházce, třeba když sníme sušenku, dopijeme láhev a podobně. Pokud není nikde v pohodlné blízkosti koš… co uděláte vy? Příroda si s tímto špatně rozložitelným odpadem poradí až za velmi dlouhou dobu, v řádu desítek i stovek let! Lehkomyslným zahazováním odpadků můžeme negativně změnit podmínky pro celé ekosystémy.

Odpadní voda

Znovu tady dostává zabrat voda. Když ji totiž tak bohatě využíváme, obohatíme ji snad při každé činnosti o nespočet chemických látek. Čím agresivnější prostředek, tím líp pro úklid. Pak s tím pryč do odpadu – problém vyřešen. Ale ne tak docela, protože všechny látky je potřeba z vody zase odstranit, aby se mohla vrátit do přírody.

Účinné čisticí prostředky, které mají málem charakter žíraviny, prací prášky s fosfáty, oleje ze smažení a mnoho dalších pikantností odchází z našich domácností. Novinkou jsou rozpustné ruličky od toaletního papíru. Bomba, jak hned v záchodě mizí! Ale jsou opravdu tak biorozložitelné, jak výrobce tvrdí?

Třetí skupinu představují druhotné dopady problémů z prvních dvou kategorií. Jedná se často o problémy globálnějšího rázu, ale i ty mají úzkou vazbu na chování jednotlivců.

Znečištění ovzduší

Patří sem třeba známý smog, který souvisí s oxidem siřičitým vznikajícím hlavně při spalování a s oxidy dusíku, které jsou produkty dopravy. Automobily jsou významnými „dodavateli“ těchto látek. Smog nám nevadí proto, že nevidíme modrou oblohu, ale proto, že látky v něm obsažené výrazně škodí lidskému zdraví i zdraví přírodních ekosystémů.

Kvůli oxidům dusíku vzniká přízemní ozón, oxid siřičitý dává vzniknout kyselině sírové. Tyto látky způsobují úhyn rostlin a v minulosti zavinily odumírání lesů na rozsáhlých plochách našich severních pohraničních pohoří. S rostoucí dopravou čím dál více sytíme vzduch sloučeninami dusíku. Jsou tu však i další škodliviny, které souvisejí s dopravou – velmi jemné částečky prachu, tvořící se při otěru z pneumatik i z vozovky nebo z brzdového obložení při brzdění. Usazují se v plicích a starají se o to, aby onkologové měli stále dost práce.

Kouření

Mimo tyto naše kategorie stojí kouření. Nespadá ani do neefektivního využívání zdrojů, ani do likvidace odpadů, ani není jejich dopadem. Je to prostě jen lidský vrtoch. Cigarety se sice postupně zdražují, ale přesto stojí jedna tak málo jako třeba houska – a stejně snadno jsou i dostupné. Není divu, že během dne potkáme spoustu kouřících lidí, ať už si tím zkracují čekání na zastávce, nebo si jen tak vykuřují na lavičce. Kouř ovšem lidi okolo neobtěžuje pouze svým zápachem. Obsahuje také spoustu nebezpečných látek, které se dostávají do ovzduší a ohrožují zdraví i těch, kdo by cigaretu nikdy nevzali do úst.

Zmiňme například polycyklické aromatické uhlovodíky, jež se dokážou přichytit na částice prachu a s  nevinným nádechem se dostanou dovnitř našeho těla, kde často působí záněty – nehledě na to, že některé mají rakovinotvorné účinky. Na částice prachu se přichytávají i další věci, třeba částečky rozvířené z  nesebraných uschlých psích exkrementů. Myslíme si, že máme alergii na pyl, ale co když nás dráždí právě tyto poletující kousky výkalů?

Že má člověk negativní vliv na životní prostředí, je neoddiskutovatelné. Platí to jak pro úředníka z Prahy, kadeřnici z Humpolce nebo kladenského inženýra, tak pro ekologického zemědělce z Jižních Čech i pro nás studenty. Důležité je si své chování uvědomovat, zamýšlet se nad ním, změnit ho a snížit negativní dopad na životní prostředí na minimum. Jenom tak nám to, co označujeme slovem „příroda“, vydrží!

V dalším článku vám poradíme, jak můžete životnímu prostředí pomoci.

Máte před maturitou a chtěli byste se ochraně přírody a životního prostředí věnovat v budoucnu profesionálně? Tak přijďte studovat bakalářský obor Ochrana životního prostředí na Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Přihlášku si můžete podat do 28. února 2015.

Autoři: Veronika Černocká, Barbora Basslerová, Vít Inquort, Ondřej Kohout, Kristýna Kroupová, Viktoriia Lebedenko, Jan Müller, Štěpánka Stránská, Tereza Vítková – studenti oborů Ochrana životního prostředí a Praktická geobiologie na Přírodovědecké fakultě UK