Paraziti na talíři - díl druhý

Motolice jsou (většinou) placatí červi příbuzní ploštěnkám. Mají složitý životní cyklus, během kterého vystřídají několik různých hostitelů. Larva se vyvíjí v měkkýši, například vodním šnekovi, a dospělec žije v těle obratlovce. Největším soustem mezi motolicemi je, jak už jméno napovídá, motolice obrovská (Fascioloides magna), která cizopasí v játrech přežvýkavců a může dorůstat až deseticentimetrové délky. Lovci na severu USA považují tohoto parazita za nejchutnější část těla jelenovité zvěře a nazývají jej “malá játra”. Motolice je oblíbenou pochoutkou i na druhé straně Spojených států, v Louisianě. Cajunové, potomci francouzských kolonistů v New Orleans, je smaží, dokud se nenafouknou do podoby křupavých balónků připomínajících bramborovou specialitu pommes soufflées. Důsledná tepelná úprava je skutečně namístě. Jak ukazuje několik případů zdokumentovaných v Alžírsku, motolice ze syrových jater se mohou dočasně zachytit v hrdle konzumenta. Způsobují tak akutní podráždění krku zvané halzoun.

Foto: Motolice obrovská v játrech jelena lesního. Zdroj: Flukeman, Wikipedia.

Ne všechny motolice jsou placaté. Zástupci čeledi Paramphistomatidae mají tvar kužele s kruhovým průřezem. Paramphistomy parazitující v trávicím traktu hrochů představují oblíbené zpestření potravy pro Uganďany. Ti si ale pravděpodobně neuvědomují, že jedí parazita. O motolicích totiž mluví jako o “té nejšťavnatější části hrocha”.

Foto: Motolice Paramphistomum, snímek z elektronového mikroskopu. Zdroj: http://monchat.de

Příživníky, kteří se na lidském jídelníčku objevují nejčastěji, jsou jednoznačně tasemnice. Ne dlouzí článkovaní dospělci žijící ve střevech, ale larvy. Ty najdeme často ve tkáni či tělní dutině obratlovců, typicky ryb. Za všechny uveďme řemenatku ptačí (Ligula intestinalis), která během života střídá 3 hostitele - korýše buchanku, kaprovitou rybu a rybožravého ptáka. Stádium v rybě je zhruba 1 cm široké a 10 až 100 cm dlouhé. Larvy vyplňují břišní dutinu ryby, která je proto nápadné nafouklá. O jejich pojídání máme zprávy z různých částí Evropy. Poláci je prý připravují smažením na pánvi. Italové jim říkají “vermicelli vicente” - živé špagety. Rybáři u Kaspického moře je jedí zasyrova. Larvy obsahují značné zásoby živin, které potřebují pro urychlení svého vývoje po pozření ptákem. Právě díky těmto zásobám, tvořeným hlavně tukem a glykogenem, jsou tasemnice velice výživné a chutné. Stejně jako motolice, ani tasemnice by se raději neměly jíst bez tepelné úpravy. Řemenatka je sice adaptovaná na cizopasení v rybách a ptácích, a v člověku tedy nepřežije, produkuje ale látky, které by mohly narušit hormonální rovnováhu těla. Syrovým larvám tasemnic by se tedy měly vyhýbat zejména těhotné ženy.

Foto: Životní cyklus řemenatky ptačí. Zdroj: http://zoology.cz

Kromě toho, že sami slouží jako potrava, mohou helminti také zlepšovat chuťové vlastnosti svých hostitelů. Larvy motolic čeledi Bucephalidae, napadající pohlavní orgány ústřic, své hostitele kastrují a ti pak veškerou energii věnují, místo rozmnožování, na tvorbu chutné svaloviny. Nakažené ústřice jsou prý mnohem tučnější a chutnější než nenakažené a svou kvalitu si zachovávají po delší dobu. Jiným příkladem jsou larvy tasemnic z řádu Trypanorhyncha parazitující v mečounech. Vychytralí obchodníci s rybami často vydávají levné žraločí maso za mnohem dražší a žádanější maso mečounů. Spolehlivým způsobem, jak zboží snadno rozlišit, je všímat si odbarvení masa, které má na svědomí tasemnice. Ta napadá pouze mečouny a je to právě tasemnice, co způsobuje rozdíl v chuti masa a co činí mečouna tak oblíbeným pokrmem.

Foto: Grilovaný marinovaný mečoun. Zdroj: Jon Sullivan's pdphoto.org, Wikipedia.

Tolik tedy k problematice jedlých parazitů. Doufám, že jsem vás zaujal a že jste si stejně jako já rozšířili obzory jak biologické, tak gastronomické. Ještě jednou přeji dobrou chuť!