Paraziti na talíři

Stejně jako u opic a dalších savců, vzájemné vybírání vší z vlasů je častým projevem sounáležitosti v tradičních lidských společnostech. Co ale s ulovenou vší? Indiáni obou Amerik, domorodci v džunglích Číny, jihovýchodní Asie i Oceánie a mnohé další národy v tom mají jasno. Žádné proteiny nesmí přijít nazmar! O konzumaci těchto příživníků máme doklady již ze starověku od řeckého historika Hérodota, který označoval kočovný kmen Budini z okolí Volhy jako jedlíky vší. U jejich potomků, středoasijských Kazachů a Kyrgyzů, se zvyk zachoval až do novověku.

Obyvatelé nejsevernějších končin naší planety, Inuité (Eskymáci), si pochutnávají na parazitických buchankách. Tito korýši, tedy příbuzní raků a krabů, se zavrtávají hluboko do těla ryb nebo velryb. Zadní část parazita vyčnívá z hostitele a jako balón se nafukuje krví, kterou buchanka saje. Inuité šťavnaté vnější částí trhají z ulovených ryb a jedí je zasyrova. Parazit prý díky hostitelově krvi chutná sladce.

Foto: Buchanka Lernaeocera branchialis na rybích žábrách (zdroj Wikipedia)

I mezi kraby najdeme parazity. Zástupci čeledi Pinnotheridae, nazývaní pro své rozměry a tvar těla Pea Crabs – hráškoví krabi, jsou častými příživníky mořských mlžů a dalších bezobratlých. Dospělé samice nikdy neopouštějí hostitelskou mušli. Tím pádem nepotřebují ochranu pevného krunýře jako volně žijící krabi, a jejich měkké tělo je tak rovnou připraveno ke konzumaci. Parazitičtí krabi byli v minulosti oblíbenou lahůdkou zejména ve Spojených státech.

Foto: George Washington prý zbožňoval hráškové kraby Pinnotheres pisum jako zpestření ústřicové polévky. 

V šedesátých letech se pochoutka probojovala i do amerických kuchařských knih, kde se můžeme dočíst například o smažených krabech podávaných s okurkovým sendvičem nebo vařených v husté smetanové omáčce s houbami a sherry.

Střečci jsou mouchy, které kladou vajíčka mj. na kůži různých savců, zejména kopytníků. Z vajíček se líhnou larvy, zavrtávají se do těla hostitele a živí se jeho tkání. Způsobují tak velké škody na hospodářských zvířatech – napadený dobytek pomaleji přibírá na váze, dává méně mléka a jeho kůže je znehodnocená. To ovšem nemusí trápit severoaljašské kočovné lovce národa Nunamiut. Naopak, střeččí larvy vyloupnuté z kůže sobů karibu jsou pro ně vítaným zákuskem. Podle zpráv amerického parazitologa Roberta Rausche jedí domorodci larvy vcelku a syrové; vařené prý nejsou tak chutné. Rausch popisuje chuť parazitů jako mírně slanou a připomínající oříšky. 

Foto: Larva střečka Dermatobia hominis, který napadá i člověka (zdroj Wikipedia)

Příště si povíme něco o kulinárním využití parazitických červů – motolic a tasemnic. Do té doby nezbývá než popřát dobrou chuť!