Sbohem, ptáčci..?

Zvuky přírody se v posledních 25 letech napříč Severní Amerikou a Evropou zásadně změnily. Jakým způsobem? Na to se podíval… tedy poslechl a zanalyzoval mezinárodní tým v čele s Catrionou A. Morrison a Simon J. Butlerem z University of East Anglia, jehož součástí byl i Jiří Reif z Ústavu pro životní prostředí Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. Výsledky mezinárodní studie nedávno vyšly v prestižním časopise Nature Communications.

Přes veškeré pokroky vědy nám dnešní přetechnizovaný svět dává čím dál tím méně možností jak se spojit s přírodou. A tím si i udržet fyzické a psychické zdraví. To, že příroda je lék se neříká nadarmo. Pandemie COVID-19 spolu s omezeními a lockdowny ještě více upozornila na to, jak je pro nás okolní příroda životně důležitá.

O důležitosti rozmanitosti i množství ptactva v naší krajině není pochyb. Stačí jen zmínit nedávné problémy s přemnožením hrabošů na našem území, které bylo zčásti zapříčiněno i nedostatkem dravců, kteří v důsledku civilizačního tlaku ztrácejí své domovy. Jedním z důležitých prvků v naší přírodě je i ptačí zpěv, který je jedním z ukazatelů kvality životního prostředí. Rozsáhlé snížení jak počtu ptáků, tak druhové bohatosti ovlivní akustické vlastnosti přírodních zvukových kulis a sníží kvalitu zážitků z kontaktu s přírodou.

Vědci ke svému výzkumu zkombinovali údaje o výskytu ptáků na více než 200 000 místech v Severní Americe a Evropě za posledních 25 let. Provedli poté rekonstrukci zvukových kulis za každý rok pro každou lokalitu. Akustické charakteristiky těchto zrekonstruovaných zvukových ploch byly poté kvantifikovány pomocí čtyř indexů. Indexy byly navrženy tak, aby zachytily distribuci akustické energie napříč frekvencemi a časem a odrážely bohatost (Index akustické rozmanitosti: ADI), rovnoměrnost (Index akustické rovnoměrnosti: AEI), amplitudu (Bioakustický index: BI) a heterogenitu (Akustická entropie: H) každé zvukové kulisy.

Pomocí výše zmíněných indexů je možné zhodnotit vnímání kvality přírodních zážitků, přičemž nižší hodnoty ADI, BI a H a vyšší hodnoty AEI odráží sníženou akustickou rozmanitost a intenzitu.

Od konce 90.let nastal téměř totožný pokles indexů ADI, BI a H na obou kontinentech a významný nárůst AEI v Severní Americe ve stejném období. Bylo však možné sledovat i určité místní odchylky. Například snížení akustické diverzity (signalizované snížením ADI a zvýšením AEI) bylo největší na severu a západě obou kontinentů, zatímco intenzita zvukové kulisy (měřené pomocí BI), nejvíce klesla v severnějších a východních oblastech Severní Ameriky. Celkově se však zvuková kulisa stala o mnoho tišší a více homogenní.

Unikátní studie ptačího zpěvu napříč Severní Amerikou a Evropou ukázala znepokojivé výsledky. Autoři bijí na poplach. Zvuk je totiž určujícím rysem při kontaktu s přírodou. Při snížení jeho kvality dochází i ke snížení propojenosti člověka s přírodou. To může dále přispívat ke globální ekologické krizi, jelikož existují důkazy, že takové případy mohou vést ke snížení proenvironmentálního chování a následné opětovné degradaci životního prostředí. Je proto potřeba se zaměřit na zachování a obnovu přirozených ptačích stanovišť, jako jsou například přírodní parky a lesy, ale také meze a zahrady. Snížení fragmentace krajiny pro ptáky, mezi jejíž příčiny patří zejména rozsáhlé polní lány, je také důležité. Tato podpora prospěje nejen ptákům, ale rovněž i nám přinese spokojenější život, zdraví a štěstí.