Jakub Lysák: "Po učení jsem nikdy nijak zvlášť netoužil"

Jakub Lysák, rodák z Mostu, hrdý na své město, vystudoval informatiku na MFF UK. Po dokončení studia se šel ze zvědavosti podívat na PřF UK, a protože se mu tam líbilo, nějakou dobu tam současně s působením v komerční sféře studoval, a nakonec ho tam i nechali pracovat. Jeho životní zkušenosti formovalo mimo jiné prostředí rodného města, kde již v útlém věku cítíte, že ne všechny věci na světě, které by teoreticky měly fungovat, fungují i v realitě, a komerční informatická praxe, která vás naučí produkovat sice ne nutně nejlepší, ale pokud možno spolehlivě fungující řešení v předem daném termínu. To není vždy v souladu s akademickým viděním světa. Profesionálně se věnuje především kartografii, geoinformatice, programování a algoritmizaci problémů z nejrůznějších oborů lidské činnosti. Krom výuky vedl a vede řadu studentských prací, při nichž vznikají pozoruhodné mapy a atlasy zajímavých míst. Je členem České kartografické společnosti a působí v redakční radě časopisu Geografické rozhledy. Spolupracuje se Zeměměřickým úřadem na tvorbě státního mapového díla, podílí se také na organizaci mapové soutěže pořádané při Zeměpisné olympiádě a snaží se při tom všem stíhat i práci na dalších výzkumných projektech.

Získal jste Studentského velemloka za předmět Kartografie. Můžete nám jej, prosím, blíže představit?

Jde o základní přednášku určenou studentům prvního ročníku geografických oborů. Mají ji hned po nástupu na fakultu v prvním semestru a seznámí se na ní se základními principy tvorby map. Na cvičení si pak prakticky vyzkouší jejich tvorbu. Předmět mívá zapsaný každý rok přibližně 100–130 studentů. Studenty je dlouhodobě hodnocen sice jako dost náročný, nicméně také jako velmi přínosný. Po absolvování předmětu Kartografie se na mapy díváte úplně jinýma očima než dřív.

Jak předmět vznikl a jaká část je podle Vás pro studenty nejatraktivnější? Co je pravděpodobně nejvíce zaujalo, že pro Vás hlasovali?

Přednášku jsem v roce 2016 „zdědil“ po svém předchůdci, Tomáši Hudečkovi, kterého budete znát hlavně jako někdejšího pražského primátora. Bylo to jeho „dítě“, předmět vedl skvělým způsobem a když jsem ho „adoptoval“, snažil jsem se udržet jím nastavený standard a předmět dále rozvíjet. Z Kartografie od té doby vyrostla „velká holka“, na jejímž úspěchu v soutěži má doc. Hudeček určitě svůj podíl.

Jaká část je pro studenty na přednášce nejatraktivnější, na to odpovědět nedokážu. Spolehlivě ale vím, co je pro ně atraktivní nejméně. Je to matematická kartografie, kde se řeší věci okolo kartografických zobrazení a převodu 3D zemského povrchu do roviny mapy. Mapy jsou zajímavá a atraktivní věc, skoro každý je má rád a není těžké se pro jejich tvorbu nadchnout.

Většina studentů bývá zdravě soutěživá a zápočet z předmětu je (s trochou nadsázky řečeno) pojatý jako celosemestrální kreativní hra, kdy studenti vytváří mapy a dostávají k nim od nás zpětnou vazbu. Tím velmi rychle získají prakticky uplatnitelné dovednosti. Když se studenty jednáte vstřícně a fér, jste náročný nejen na ně, ale i na sebe, vidí vaše nadšení pro obor, a cítí, že to, co je učíte, má smysl a v budoucnu to uplatní, dokáží většinou překousnout náročnost předmětu i čas, který mu musí věnovat. Vztah studentů k mému předmětu je v jistém smyslu schizofrenní a výstižně ho ilustruje následující meme vytvořené studenty. Úspěch v anketě je způsoben tím, že prostě loni víc „mačkali“ to pravé tlačítko.

Odkdy na Přírodovědecké fakultě přednášíte, byla Kartografie Vaším prvním předmětem? A měl jste o učení zájem sám, nebo jste k tomu byl víceméně donucen okolnostmi? 

Jak už jsem říkal, kartografii přednáším od roku 2016, ale už od roku 2010 jsem k ní vedl cvičení, a ještě předtím jsem se podílel na cvičeních jiných předmětů. Popravdě jsem po učení nikdy nijak zvlášť netoužil, ale víceméně shodou náhod přišla příležitost si to zkusit. Zkušenost to byla zajímavá a s přibývajícím časem a vhledem do akademického prostředí musím konstatovat, že je to podle mého názoru jedna z těch nejsmysluplnějších činností, kterým se lze na univerzitě věnovat.

Kolik času a úsilí stojí připravit kvalitní výuku? Je něco, co studenti přímo nevidí, a přitom je to pro její úroveň důležité?

Udržet výuku na vysoké úrovni je časově náročný proces. Aktualizace přednášek podle vývoje a novinek v oboru je ta nejmenší práce. O něco složitější je hledání vhodné formy přednášení některých složitějších partií látky. Suverénně nejnáročnější je ale logistika okolo cvičení a opravování studentských úkolů. Opravit každý týden 100–130 úkolů v časovém limitu 1,5 dne, aby studenti k mapám odevzdaným v úterý v poledne dostali ve čtvrtek ráno na cvičení zpětnou vazbu, je skutečný organizační oříšek. K tomu týdně několik hodin individuálních konzultací nad výsledky a desítky konzultací po emailu.

Když to všechno sečtete spolu s časem vlastní přednášky a cvičení, organizace a opravování písemné a ústní zkoušky, jsme při daném počtu studentů jen za Kartografii na 500 člověkohodinách za semestr, tedy skoro 30 člověkohodinách týdně. A to máme všechny procesy zoptimalizované, na opravu některých úkolů jsme si vytvořili vlastní software a další pomůcky, ale přesto je zkušené oko člověka pro kontrolu správnosti vizuální informace reprezentované mapou zatím nevyhnutelné. Navíc je třeba nezapomenout na lidskou stránku celé věci, tedy že nejsme továrna na hromadné opravování map, ale součástí širšího vzdělávacího procesu.

Je tedy jasné, že pro udržitelné fungování předmětu je naprosto klíčová pomoc dalších kolegů z katedry, protože bez ní by dříve či později zkolabovala buď výuka předmětu a/nebo já. Velemlok udělený za tento předmět tedy patří i všem mým současným i minulým spolupracovníkům, kterým bych na tomto místě rád poděkoval, protože bez nich by Kartografie nikdy nemohla být taková, jaká je.

Můžete, prosím, představit, čím se zabýváte ve Vašem výzkumu?

Hlavní těžiště mého zájmu je v oblasti topografického mapování, znázorňování skal a dalšího výškopisu v členitém terénu, v širším pojetí pak obecně dokumentace středoevropských pískovcových krajin s využitím moderních mapovacích technologií jako jsou dronová fotogrammetrie, lidar a podobně. S kolegy z katedry spolupracujeme na řadě dalších zajímavých projektů, například v Krkonoších, kde se s úspěchem a rád uplatňuji jako holka pro všechno, co je potřeba.

Máte raději vlastní výzkum, pedagogickou činnost, nebo preferujete obojí? Jak by vypadal Váš ideální poměr výuka/výzkum?

Mám rád obojí. Akorát hledání ideálního poměru skřípe. Kvalitní výuka vyžaduje čas, který pak nutně chybí na výzkum, a naopak. Beru to tak, že působím na univerzitě, za jejíž primární poslání považuji vzdělávací činnost, nikoliv produkci impaktů v Q1. Podle této zásady se snažím svůj čas rozdělovat. S ohledem na současný systém hodnocení vědy je jasné, že můj přístup občas naráží na určité třecí plochy. Naštěstí vedení katedry bylo a je v tomto velmi osvícené a vždy, když to bylo potřeba, stálo za mnou. Patří za to všem vedoucím velký dík.

Snažíte se získat zpětnou vazbu od studentů i jinak než z ankety Velemlok? Reagujete na připomínky i při přípravě na další přednášky?

Dlouhá léta na posledním cvičení rozdáváme svoji papírovou minianketu, kde jsou konkrétní otázky cílené na náš předmět, které by v obecné studentské anketě nedávaly pro jiné předměty smysl. Získanou zpětnou vazbu se buď snažíme rovnou implementovat, nebo aspoň studentům vysvětlit, proč to, co by rádi, není realizovatelné. Například letos po zkušenostech s dlouhými frontami na konzultace jsme zavedli možnost (nikoliv povinnost) si rezervovat určitý termín předem a netrávit dlouhou dobu zbytečným čekáním ve frontě.

Jak má podle Vás vypadat ideální přednáška?

Přednáška by především neměla nudit. Ani přednášejícího, ani studenty. Měla by zaujmout, ale ne se lacině podbízet. Měla by vzbuzovat otázky, nad kterými budou studenti přemýšlet. Považuji za vhodné ji tu a tam oživit tematicky souvisejícím vtípkem či zajímavou historkou z praxe. A neměla by být moc dlouhá, protože při sebelepším přednášení jsou studenti schopni se plně soustředit jen omezenou dobu. Proto u dlouhých přednášek (jako je třeba Kartografie) považuji za vhodné zařadit krátkou regenerační přestávku. 

Kdo byl nebo byla Vaším oblíbeným pedagogem nebo pedagožkou a proč?

Na tomto místě je třeba rozhodně uvést mé předchůdce ve výuce Kartografie: Tomáše Hudečka a Jana D. Bláhu. Dnes už jsou oba docenti a jejich životní cesty vedly mimo PřF UK. Oba mě ale de facto k oboru přivedli, dokázali mě pro něj nadchnout, a i díky nim se mu začal naplno věnovat. Jejich hodiny téměř vždy odpovídaly ideálu z předchozí otázky. Inspirací mi byl též nejmenovaný vyučující z MFF, který nosil na přednášky stále stejné žluté tričko. Na dotaz studentů, proč tak činí, odpověděl, že v minulosti mu účastnice přednášky počítaly, kolik má kusů různého oblečení a na základě toho činily nesprávné závěry o stavu jeho šatníku. Ač mám doma triček plnou skříň, přišel mi tento koncept zajímavý. Když jsem v prvních letech výuky dostal od studentů kartografické tričko, rozhodl jsem se ho na každou přednášku a cvičení z kartografie nosit, a tuto tradici dodržuji již deset let. Považuji za vhodné na tomto místě rovněž dodat, že ho v pravidelných intervalech peru.

Když jste začal sám učit, uvědomil jste si něco ohledně výuky? Třeba, jak je učení náročné nebo že jako student jste mohl nějak změnit svůj přístup k přednáškám? Nebo jste si zpětně všiml chyb, které někteří pedagogové dělají?

Když se poprvé postavíte ve Velké geologické před 130 lidí, kteří od vás mají nějaká očekávání, není to úplně legrace. Svoji zkušenost s výukou v roli studenta na Přírodovědě jsem získal v době, kdy už jsem měl jedno studium zdárně za sebou, takže jsem měl možnost srovnávat s Matfyzem, a některá negativa zdejší výuky vnímal. Snažím si na ně dát pozor. Především učím to, čemu se v praxi opravdu věnuji a něco o tom vím. Nenutím studenty chodit na cvičení. Evidování účasti a řešení omluvenek podle mého názoru akorát zbytečně zabírá čas, který lze využít smysluplněji. Přesto naprostá většina studentů na naše cvičení dobrovolně chodí. Snažím se vyvarovat toho, aby se studenti museli učit věci nazpaměť. Domnívám se, že se současnými technologiemi to nedává žádný smysl. Naopak se je snažím učit kriticky přemýšlet, zdůvodňovat svá rozhodnutí, dělat věci v termínu a sám taky slíbené termíny dodržovat.

Jaké jsou kromě vědy Vaše další zájmy a koníčky?

I když nejsem geograf, za jednu ze zálib, které věnuji dost volného času, je poznávání krajiny ne zcela standardní formou. Jde o to, že běžní turisté chodí přesně na ta místa, kterým se já obloukem vyhýbám. Od doby, co máme děti, se musím poněkud krotit, i když mě překvapilo, že i s kočárkem lze brodit menší vodní toky či jezdit přes kamenná moře, jsou-li tvořená úlomky vhodné horniny a přiměřené velikosti. Pokud mě tedy potkáte v metru v zabahněném oblečení, je to nejspíš proto, že jsem se byl podívat v nějaké rokli, zda tam není něco zajímavého. Když mě uvidíte vylézat z kanalizace, prosím, nevolejte policii. Byl jsem jen zvědavý, co znamená ten zvláštní symbol na digitální technické mapě města a byl to prozkoumat přímo na místě.