Výstava Poklady Mapové sbírky

Součástí geografické sekce naší fakulty je rozsáhlá Mapová sbírka. Až do konce července 2014 máte příležitost seznámit se s jejími největšími skvosty. Výstava Poklady Mapové sbírky představuje veřejnosti faksimile více než 30 map. Doplňují je atlasy, glóby, veduty (pohledy na města) a grafické kuriozity.

Mezi exponáty je také několik naprostých unikátů. Mapa Německa od F. de Wita, vytištěná mezi lety 1648 a 1690, se dochovala jedině v Praze. Totéž platí o druhém vydání mapy F. G. Camocia z roku 1565, jež zachycuje dobývání Malty Turky. V případě mapy Evropy, kterou vytvořil E. Gijsbertson v letech 1598–1601, známe pouze čtyři rukopisy podepsané autorem. Jeden z nich vlastní naše Mapová sbírka.

Výstava se koná 7. května – 31. července 2014. Najdete ji v předsálí Mapové sbírky v budově Přírodovědecké fakulty UK (Albertov 6, Praha 2, 2. patro vpravo od hlavního schodiště). Otevřeno je každý všední den od 9:00 do 17:00 hodin.

Ve středu 28. 5., 25. 6. a 23. 7. 2014 se můžete od 14:00 hodin zúčastnit komentované prohlídky s autory odborného katalogu.

Vstup na výstavu i na komentované prohlídky je zdarma. Akci podpořilo Ministerstvo kultury ČR.

Dejme teď slovo doktorce Evě Novotné, ředitelce Mapové sbírky:

„Výstava Poklady Mapové sbírky čerpá z bohatých zdrojů Geografického ústavu UK, instituce, která vznikla již před 120 lety. U kořenů jejího vzniku stál především profesor Václav Švambera, vizionář a neúnavný propagátor české vědy. Předsevzal si, že vybuduje moderní vědecké a výzkumné pracoviště s knihovnou a mapovou sbírkou, a přes veškeré obtíže se mu záměr nejen podařil, ale překonal jeho očekávání. Stalo se tak i díky jeho žákům, v nichž roznítil lásku k oboru. Jedním z nich byl profesor Karel Kuchař, jehož jméno bylo s Mapovou sbírkou spojeno po 50 let.

Význam, jaký měla historická kartografie v Geografickém ústavu, vyplývá i z díla Monumenta cartographica Bohemiae. Tato edice historických map českého území vycházela od 30. let a souborně byla vydána v roce 1938, což mělo v těžké době obzvlášť velký význam. V díle pokračoval K. Kuchař až do roku 1973. Příznačné je, že edice podporující národní sebeuvědomění nemohla být za totality vydána.

Výstava představuje díla významná pro nejstarší historii kartografie i Evropy, jako jsou římské, arabské a středověké mapy. Zvláštní místo, jak už bylo řečeno, na univerzitě zaujímaly a budou zaujímat mapy Čech. Mapová sbírka, která získala v roce 1920 status Státní sbírky mapové, se zaměřila především na kartografická bohemika a postupně shromáždila solidní kolekci. Představeny jsou tedy mapy a dokumenty zobrazující starobylost a celistvost českého území po řadu staletí. K nim přináleží i Kosmografie česká od humanisty Zikmunda z Púchova.

Vrchol tvorby spojené s dokonalým řemeslem představují nizozemští mistři zlatého věku kartografie z přelomu 16. a 17. století. Byli mezi nimi rytci i výborní tiskaři, vyznačovali se znalostí geografie, museli mít přehled o nových objevech, široké vzdělání, ale i značné umělecké schopnosti, v nichž se vyrovnali mistrům malířům. To vše – ve spojení s fascinujícími historiemi rodinných klanů, které střežily tiskové desky jako rodinné zlato – vzbuzuje nezměrný obdiv.

Pravděpodobně největšími poklady výstavy jsou nově objevené, veřejnosti zcela neznámé nástěnné mapy, které byly nedávno restaurovány – mapa Německa od Frederika de Wita a mapa Evropy od Everta Gijsbertsona.

Svou roli v expozici sehrává i „matka renesance“ Itálie, země, jejíž mnohé originální a unikátní mapy tato sbírka vlastní. Mimo jiné se může pochlubit světovým unikátem 2. upraveného vydání mapy z roku 1565 od Francesca Giovanniho Camocia, který na ní zachytil dobývání Malty Turky.

Ve víru barokního neklidu, kroužících postav a amoretů se na výstavě představuje německá kartografická škola, kterou zde proslulí kartografové J. B. Homann a M. Seutter zastupují méně známými díly. Bohatou fantazii barokního člověka rozviřovaly daleké cesty a neznámé kraje. Mapa jezuitských misií z Paraguaye mohla tyto touhy uspokojit víc než kterýkoliv cestopis.

Zvláštní kapitolu tvoří města zachycená topografickými obrazy, vedutami, nebo podrobnými plány s popisem a historií sídla. Zde nesmí chybět mistr Václav Hollar. Kromě jeho slavného Londýna je představena méně známá brazilská Olinda. Největším městským plánem sbírky je Teixeirův Madrid, sestavený z 20 listů na úctyhodných 6 metrech čtverečních. Součástí výstavy jsou i plány Paříže a Říma, ale nejpůsobivější jistě zůstává Sadelerův panoramatický prospekt Prahy.

V 15. století zcela změnily společnost zámořské objevy, vynález knihtisku, ale i znovuobjevení Ptolemaia. Proto je vystavena i ukázka z klasického díla Geographia, vydaného v 15. století latinsky. U zrodu prvních moderních atlasů stáli G. Mercator s A. Orteliem. Jejich slavná díla jsou také součástí fondů sbírky, z jejíchž více než 2000 atlasů je představen ještě mistr W. Blaeu a jeho Atlas maior.

V historii kartografie hrály svou roli i glóby, armilární sféry či teluria. Díky projektu TEMAP byly tyto objekty ve sbírkách odborně popsány, fotografovány a mají samostatné webové stránky. Glóby od Blaeua a Seuttera byly také digitalizovány a na výstavě jsou představeny jako 3D modely. Tento moderní způsob zprostředkuje snadný přístup k cenným sbírkám, které se běžně nemohou půjčovat. Kuriózní jsou jistě i párové slepé glóby z 18. století, které sloužily jako učební pomůcka. Podobný účel měla i teluria z dílny J. Felkla.

Mapová sbírka vlastní také množství grafik, modelů, skleněných negativů a kuriozit. Ty jsou zastoupeny detailním popisem a průřezem lodí od J. B. Homanna. Řada autorů vytvářela fiktivní mapy bájných nebo fantazijních území. Ukázkou je mapa mužské strategie, jak se ubránit útokům lásky, od M. Seuttera. A skutečnou kuriozitou jsou rukopisné mapy, zmenšené podle stabilního katastru, s poznámkami Joachima Barranda k jeho studiu fosilních kolonií na Berounsku.

Výstava představuje originální soubor děl, který dosud veřejnost neviděla. Je určena milovníkům geografie, historie, kartografie, ale i výtvarného umění, grafiky a řemesel. To všechno staré mapy, atlasy i glóby představují a zahrnují. Jsou odrazem doby, kdy bylo možné poznat autora mapy podle jeho kartografické přesnosti, barev, rytin i originálních kompozic. Mapová sbírka musí exponáty popsat, uložit, zpřístupnit, ale i ochránit a uchovat pro další generace.“