Nedocenění moravští trilobiti

Vinná réva, Pálava, Mikulov, to je pro většinu z nás pravá Morava. Kdepak trilobiti! A přece jich tu nacházíme hodně – dokonce neobyčejně zajímavých.

Moravský kras, severní část Moravy i Slezsko patří k významným geologickým celkům naší republiky. Můžeme říci, že teprve teď začínáme doceňovat jejich paleontologický potenciál. Právě nové objevy trilobitů, hlavně ty z nejbližšího okolí Brna, patří k významným milníkům dnešního paleontologického výzkumu v celoevropském měřítku.

Zkameněliny moravských trilobitů pocházejí především z nejmladších částí devonu a z následujícího karbonu. Vhodně tak navazují na české nálezy z oblasti Barrandienu, které jsou starší. Zatímco Barrandien končí ve středním devonu, Morava začíná devonem svrchním.

Na současných moravských objevech má největší zásluhu soukromý sběratel a nadšenec z Brna Tomáš Viktorýn. Stále nachází druhy dosud nepopsané z České republiky, a dokonce i druhy zcela nové. Všechen nalezený, vědecky nesmírně cenný materiál nezištně věnuje odborným institucím ke studiu.

Historie trilobitů z Moravy sahá do roku 1839, kdy generál Keck von Keck podal zprávu o zkamenělinách z čelechovických lomů. O osm let později, roku 1847, pak tuto lokalitu poctili svou návštěvou věhlasní paleontologové Barrande, Murchison a Keyserling. Zasluhuje si proto velkou pozornost. První práce o nalezených trilobitech pochází od Zimmermana z roku 1892, kdy publikoval jejich výčet v Trilobiten aus dem Devonkalk des Rittberg bei Czelechovitz.

Poznávání moravských trilobitů bylo však velmi pomalé a jen sporadické. Až na pár výjimek jsou totiž velmi drobní, a proto byli dlouho přehlíženi. Až práce profesora Iva Chlupáče vedla k jejich částečnému systematickému zpracování. Za deset let svých výzkumů (1956–1966) popsal pan profesor celkem 46 druhů, z toho 24 nových.

Po úmrtí profesora Chlupáče se v Čechách věnuji studiu moravských trilobitů prakticky jen já. Nicméně během studií na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy jsem měl mezi docenty a profesory mnoho lidí, kteří mne podporovali a dávali mi cenné rady.

Jakým směrem se nyní ubírá výzkum? S kolegy se snažíme ze stavby vnější kostry odvodit, jak jednotlivé druhy trilobitů pravděpodobně žily a jak přijímaly potravu. Vše konzultuji s vědeckými kapacitami z Německa, kde také porovnávám moravské nálezy s takzvanými typovými exempláři, podle nichž byly příslušné druhy popsány.

Morava není pro trofejisty, kteří touží pyšnit se celými trilobity. Je pouze pro vytrvalé sběratele, kteří chtějí něco víc – posunout paleontologii dopředu a Moravu vědecky pozvednout, což si dozajista zaslouží.

V posledních několika letech se podařilo objevit řadu výjimečných lokalit, například v okolí Mokré–Horákova, Březiny, Křtin… Tomáš Viktorýn nalezl také trilobity z karbonských vápenců, ze souvrství, odkud nebyl nikdy popsán ani úlomek! Vápence poskytly tisíce výjimečně zachovaných krunýřů, na nichž jsou vidět všechny detaily. Tomáš se dokonce zasloužil o objev geologicky nejmladších larev trilobitů z území České republiky.

Čelechovice na Hané se jako jedna ze tří obcí v České republice (dalšími jsou středočeské Jince a Skryje) pyšní obecním znakem s trilobitem. Z moravských nalezišť trilobitů jsou snad jediné obecněji známé (spolu s Chabičovem), ovšem velmi podceňované.

Právě Čelechovice, dávno považované za vysbírané, vydaly nedávno nečekaný poklad v podobě mnoha nálezů trilobita Ancyropyge sola. Tento druh popsal profesor Chlupáč teprve v roce 1992, a to podle jediného neúplného kusu hlavy. Během několika výprav se zde podařilo nasbírat celkem 11 kusů, které druh doplňují.

Na jejich základě a po srovnání se zahraničním materiálem pak bylo možné vyrobit model živočicha. Šlo o mimořádně zvláštního trilobita, který se na území České republiky vyskytoval jen v Čelechovicích. Nejspíš vyhledával zcela specifické prostředí obývané korály a stromatoporoidy, což je vymřelá skupina živočišných hub.

Málokdo zná lokality jako Stínava, Horní Benešov, Ptení, Čabová, Petrovice nebo Křišťanovice. Přitom mají v evropském měřítku velký vědecký význam. Trilobity, kteří se podobají nálezům z řady těchto míst, lze najít nejblíž ve Vietnamu.

Co tedy může Morava nabídnout sběratelům trilobitů? Jen namátkou:

• Asi největšího devonského trilobita z České republiky – zástupce druhu Digonus comes popsaného ze silně tlakově a teplotně zdeformovaných křemenců Suchého vrchu v Jeseníkách,

• naše geologicky nejmladší trilobity z Ostravska,

• zřejmě nejbizarnějšího trnitého trilobita z ČR – Ancyropyge sola ze zmiňovaných Čelechovic,

• celá společenstva slepých druhů.

Morava však nabízí hlavně mnoho čtverečních kilometrů lesů a roklin, jimž zatím nikdo nevěnoval vědeckou pozornost a které dozajista skrývají nečekané poklady! Kdo z vás si troufne je objevit?