Málo známí obyvatelé prvohorních moří I.

Graptoliti

Graptoliti byli koloniální mořští živočichové, kteří si vytvářeli vnější kostru – rabdosom. Ten byl tvořen drobnými komůrkami (tékami), v nichž žili jednotlivci navzájem propojení tkáňovým provazcem. Přesné chemické složení rabdosomu není známé, ale podstatnou složkou byla organická látka zvaná periderm. Celé kolonie mohly mít nejrůznější tvary: známe graptolity keříčkovité, větevnaté, prutovité nebo spirálovité.

Ačkoli byli v minulosti řazeni mezi rostliny nebo láčkovce, v současnosti se vědci shodují, že graptoliti patří mezi polostrunatce (Hemichordata). Jejich nejbližšími příbuznými jsou dnešní křídložábří (Pterobranchia).

První graptoliti se objevili asi před 500 miliony let ve středním kambriu. Největšího rozšíření dosáhli v ordoviku a siluru, poslední vymřeli v karbonu asi před 320 miliony let. Byli to výlučně mořští živočichové, živící se filtrováním planktonu a drobných organických částeček. Někteří z nich žili přichyceni k mořskému dnu, jiní byli planktonní (vznášeli se ve vodě).

Planktonní druhy mohly být v poměrně krátké době rozneseny mořskými proudy po celém světě, což z nich dělá výborné vůdčí zkameněliny. Ty jsou důležité pro určování stáří usazených hornin a pro porovnávání stáří geologických vrstev z různých nalezišť.

Skolekodonti

Věděli jste, že i kroužkovci mohou mít čelisti, které dokonce mohou zkamenět? Protože těla těchto živočichů jsou obvykle měkká, zachovávají se jako fosilie jenom velmi vzácně. To však neplatí o jejich čelistech, jež jsou v některých horninách mimořádně hojné.

Čelistní ústrojí prvohorních mnohoštětinatých kroužkovců se nazývají skolekodonti. Tvoří je různé počty menších destiček z vysoce odolné organické látky. Destičky mohou být opatřeny drobnými a ostrými zoubky.

Skolekodonti se poprvé objevují ve svrchním kambriu asi před 490 miliony let a jako mnohoštětinatci přežívají v mořích a oceánech dodnes. Jejich zkameněliny lze nejčastěji nalézt v horninách ordovického, silurského a devonského stáří. Tito kroužkovci zřejmě představovali důležitou složku ekosystémů mořského dna. Podobnou ekologickou funkci ostatně mají i v současnosti.

Chitinozoa

Chitinozoa jsou mikroskopické zkameněliny připomínající váčky nebo lahvičky. Jsou tvořené látkou připomínající chitin (odtud jejich název) a jejich velikost se pohybuje od 0,05 mm do 2 mm. Na svém povrchu mohou mít rozličné struktury nebo výběžky a některé bývají opatřeny zvláštním víčkem. Byli nalezeni i jedinci navzájem spojení dohromady.

Nikdo dodnes s jistotou neví, do které skupiny organismů chitinozoa patří. Někteří paleontologové předpokládají, že se jedná o vaječné schránky různých mořských bezobratlých. Jiní naznačují jejich možnou příbuznost s jednobuněčnými organismy.

První chitinozoa se objevují na počátku ordoviku asi před 495 miliony let, poslední vymírají ve svrchním devonu zhruba před 360 miliony let. Jejich fosilie jsou rozšířeny po celém světě a často jsou nalézány společně s graptolity. Obojí naznačuje, že chitinozoa byla součástí mořského planktonu. Jsou proto, stejně jako graptoliti, velmi důležitými zkamenělinami pro určování stáří usazených hornin.