Velký třesk

13,7 mld let

Velký třesk, neboli Big Bang teorie, popisuje raný vývoj a tvar vesmíru. Přirozeným důsledkem velkého třesku je, že vesmír měl v minulosti vyšší teplotu a hustotu. Termín „velký třesk“ se v užším smyslu používá pro označení časového bodu, kdy začalo pozorované rozpínaní vesmíru, v širším smyslu na označení převládajícího kosmologického paradigmatu, vysvětlujícího vznik a vývoj vesmíru. Termín „velký třesk“ poprvé použil Fred Hoyle v roce 1949 během programu rozhlasové stanice BBC s názvem „Podstata věcí“ (anglicky The Nature of Things); text byl vydaný roku 1950. Hoyle tuto teorii nepodporoval a plánoval se jí vysmát.

Archaikum

4,6 mld let

Vznik Země

První stopy života

3,8 mld let

Objevují se první indicie existence života - 3,8 miliardy let. V málo metamorfované sedimentární formaci Isua v Grónsku byl nalezen uhlík organického původu.

Baktérie a sinice

3,5 mld let

Doba existence mikroorganismů – baktérií a sinic. V uloženinách starých 3,5 miliardy let byly nalezeny fosílie sinic a baktérií. Naleziště: jižní Afrika - Onverwacht, Austrálie - Warrawoona

Stromatolity

3,4 mld let

Objevují se stromatolity, první makroskopické doklady existence života. Jedná se opět o sinice a baktérie, jejichž růst se střídá s ukládáním minerálů a klastů. Naleziště: Austrálie (Fig Tree)

Proterozoikum

2,1 mld let

"Starohory" - V tomto období vznikly první mnohobuněčné organismy, řasy. Také se objevuje první známý superkontinent Rodinie. V proterozoiku jsou důkazy o existenci života stále vzácné. S určitostí je možné tvrdit, že v tomto období existovaly bakterie a sinice a předpokládá se vznik organismů s buněčným jádrem, zejména řas.

Eukaryota

1,9 mld let

Eukaryotní organizmy byly schopné produkovat kyslík. Díky jim vzrostl jeho podíl v atmosféře.

Metazoa

1 miliarda až 900 miliónů let

Předpokládáme vznik mnohobuněčných. Existují však jen nepřímé důkazy, pravděpodobně spory řas. Naleziště: Bitter Spring v Austrálii

Rozvoj mnohobuněčných

650 mil let

Rozvoj mnohobuněčných umožnilo zaplavení šelfů (po rozsáhlém zalednění téměř celé planety – tato teorie nazvaná „Snow ball Earth“ však zřejmě úplně neplatí). Na mnoha místech nalézáme otisky mnohobuněčných, kteří již tvořili rozrůzněná společenstva, jež jak se zdá, nemají žádné příbuzenské vztahy se společenstvy pozdějšími. Naleziště: Austrálie - Ediacara a Rusko - Bílé moře. Vznik pevných schránek? Fosfatizovaná embrya mnohobuněčných Doushangtuo (Čína).

Fanerozoikum

545 mil. - současnost

„Období zjevného života“

Paleozoikum

"Prvohory" - Období začalo krátce po rozdělení superkontinentu Rodinia na konci globální doby ledové. Živočišný vývoj je charakteristický rozvojem všech hlavních recentních kmenů; vývoj obratlovců od primitivních rybovitých praobratlovců pokračoval až k prvním velkým plazům. Rostliny a houby osídlily pevninu; u rostlin pokračoval vývoj od výtrusných až k nahosemenným rostlinám.

Kambrium

542 - 488 mil let

"Exploze života" Nastává velký zlom - 2. radiace mnohobuněčných. Společenstva jsou již obrovsky rozrůzněna a tvořena převážnou většinou kmenů živočichů (vyjma mechovek) známých i ze současnosti. Objevují se pevné schránky. Možná příčina jejich náhlého výskytu by mohla být změna chemizmu oceánů (tzv. změna "soda/halit ocean"). Zpočátku převládají schránky tvořené fosforečnanem vápenatým, později uhličitanové. Příklady: Burgesská fauna (Britská Kolumbie - střední kambrium) nebo Cheng Yangská fauna (Čína - spodní kambrium). Dochází k rozvoji zejména členovců vč. trilobitů. První velké útesy již ve spodním kambriu představují archeocyáti a vápnité řasy. Ve středním kambriu potkáme první obratlovce, resp. jejich přímé předchůdce i je samotné. Kambrium je také kolébkou graptolitů (dendroidních).Na souš patrně vystupují první bezobralí.

Ordovik

Objevují se: mechovky, rugózní (čtyřčetní) koráli, praví graptoliti a ježovky. Rozsáhlé zalednění zejména jižní polokoule (kontinentu Gondwana) znamenalo obrovské vymírání, dokonce jedno z pěti největších v geologické historii. Vyhynulo téměř 3/4 rodů trilobitů, 2/3 korálů, polovina ramenonožců a ani ostatní skupiny nezůstaly ušetřeny. Oceánská voda byla vázána v ledovcích, což znamenalo, že mořské šelfy, nejvhodnější pro rozvoj života, se vynořily a staly se soušemi. Následné tání ledovců způsobilo další katastrofu - chladná těžká mořská a méně hustá sladší voda z ledovců vytvořily v oceánech vrstvy, jež znemožnily cirkulaci. Zároveň s tím, jak se rozkládala organická hmota, byl spotřebováván kyslík. Výsledkem byl vznik podmínek téměř bez kyslíku (anoxie), které likvidovaly život při dně.

Silur

443 - 416 mil let

" Velký útok na pevninu". Nastává prokazatelný výstup cévnatých rostlin a zřejmě i členovců na souš spojený s rozvojem obratlovců v mořích. Začínají závody v predaci (lovu) a k tomu jsou nezbytné čelisti, objevují se tedy první čelistnatci. Koncem siluru vznikají dokonalí predátoři z řad obratlovců, akantodi (příbuzní žralokovitých). Mořský ekosystém pozvolna vzpamatovává z velkého vymírání a koncem ordoviku můžeme nalézt bohatá společenstva útesových (rifových) organismů – stromatopor, korálnatců, vápnitých řas, ostnokožců, ramenonožců ad.

Devon

416 ± 2,8 mil. let až 359,2 ± 2,5 mil. let

"První obratlovci vystupují na souš". První obratlovci vystupují na souš, existují první obojživelníci. Velmi rozmanitá vegetace přilákala a vlastně také podnítila vznik hmyzu. Bezkřídlý hmyz také představuje neodolatelnou potravní nabídku pro obratlovce žijící v blízkosti pevnin. V rostlinném světě jsou novinkou první nahosemenné a dochází též diverzifikaci (rozdělení) rostlinstva na kapraďovité, plavuňovité a přesličky. Objevují se předchůdci nahosemenných rostlin. Pro evoluci byla důležitá existence ryb podobných nebo příbuzných lalokoploutvým, které daly základ končetinám pozdějších suchozemských živočichů. U lalokoploutvých ryb se vyvinuly také plíce a choany. Důležitou změnu zaznamenáváme i v mořích - vznikají první amonoidní a dvoužábří hlavonožci. Ve svrchním devonu došlo k dalšímu velkému vymírání.

Karbon

354 - 298 mil let

Karbon je ve znamení rozvoje rostlinstva a hmyzu (často gigantického - z důvodu vyššího obsahu kyslíku v atmosféře). Výrazně se mění postavení kontinentů a s tím i klima. Už podruhé v historii se vytváří velký superkontinet Pangaea II. Ve vnitrozemí vznikají pouště. Objevují se první plazi, brzy se od nich oddělují pelykosauři. Plazi dokázali včas vytvořit zárodečné obaly a začali klást vejce mimo vodní prostředí. Stali se tak prvními tetrapody, které označujeme jako Amniota. V mořích se loučíme s posledními graptolity. Objevují se tropické pralesy. Rostou zde stromovité formy plavuní, přesliček, kapradin, kapraďosemenných rostlin i první nahosemenné rostliny – kordaity. Akumulace zbytků těchto rostlin daly vzniknout černému uhlí.

Perm

298 - 248 mil let

Nastává změna flóry. Začínají dominovat nahosemenné rostliny. Objevují se nové skupiny rostlin, glossopteridní, cykasy a koncem permu i první gikgovité (jinany). Klima na souši se stává stále sušším. Z tetrapodů se začínají prosazovat terapsidi a archosauři. Na konci permu dochází k největšímu vymírání v historii Země.

První švábi

280 mil let

Doba existence švábů v téměř nezměněné formě, jak je známe dnes.

Největší vymírání

250 mil let

"Největší vymírání v geologické historii". Konec prvohor je poznamenán velkým vymíráním (96% mořských, 70% suchozemských). Trilobiti se ho ani nedožívají, ale čtyřčetní koráli, někteří brachiopodi, hlavonožci a mnoho dalších skupin je tímto postiženo. Jeho příčinou byly zřejmě již narušené ekologické, zejména potravní vztahy v kombinaci se změnou klimatu, rozsáhlými paleogeografickými změnami jakými byly uspořádání kontinentů, režimy oceánických proudů apod. a zřetelným snížením hladiny světového oceánu, které ukazuje na zřetelné ochlazení. Tato největší krize globálního ekosystému však měla (pro nás) i své klady – přežila skupina zvláštních plazů, ze kterých se velmi brzy vyvinuli savci. Příčinou je gigantická vulkanická činnost v oblasti cenrální a západní Sibiře, prohřátí šelfů a uvolnění obrovského množství metanu.

Mezozoikum

250-65 mil. let

"Druhohory" - tato geologická éra zahrnuje 3 periody: (od nejstarší) trias, jura, křída.

Trias

251 - 199,6 mil let

Přežívá řada prvohorních reliktů jako stromové přesličky, gigantičtí obojživelníci (např. Mastodontsaurus), v mořích ortokonní nautiloidní hlavonožci, konulárie nebo konodonti. Změna fauny je však výrazná. V mořích se objevuje vápnitý nanoplankton (kokolitky), první šestičetní koráli, modernější typy amonitů, někteří plazi se vrátili do vodního prostředí - notosauři, ichtyosauři, plesiosauři. Na kontinentech se objevují žáby, želvy, dinosauři, létaví plazi (pterosauři), savci a možná i ptáci. Objevují se první želvy. Z archosaurů (thekodontních plazů) vznikají první dinosauři. Objevují se létaví plazi (pterosauři), savcovití plazi a ve svrchním triasu také savci. Vznikají blanokřídlí (Hymenoptera), a dvoukřídlí (Diptera – např. mouchy, komáři a moskyti). Na konci triasu došlo ke snížení hladiny (tzv. regresi) doprovázeném vytvořením podmínek bez kyslíku. Na to doplatily mořské organismy (vyhynulo jich okolo 20%). Na souši došlo ke změnám rostlinných společenstev a celkovému zvýšení ploch pouští. Vyhynula řada plazů, obojživelníků a sladkovodních ryb.

Jura

Pokračuje rozvoj planktonních dírkovců, ve svrchní juře pak útesotvorných mlžů - rudisti. Začíná rozpad obrovského kontinentu, otevírá se Atlantik, nejprve střední část, pak jižní a nakonec severní. Klima se začíná stávat více sezónním. Dochází k rozvoji dinosaurů, včetně opeřených forem. Flóře diminují jehličnany, cykasy, benetity, ginkgovité a kapraďovité rostliny.

Křída

Během křídy se završil proces otevření Atlantiku. Klima začalo stávat stále více sezónním. Organismy přizpůsobené vyrovnanému klimatu nejsou schopné reagovat na měnící se podmínky a dochází k několika vymírání. Mění se rostlinstvo, nastává převaha krytosemenných rostlin nad jehličnany. Objevují se ve větším počtu ptáci, první primáti, další placentálové a také vačnatci. Setkáváme se poprvé s diatomity, horninami tvořenými schránkami rozsivek a útesotvornými mlži, rudisty. Evoluční novinkou jsou hadi. Koncem křídy vrcholí krize globálního ekosystému (vymírají amoniti) a katastrofa na hranici křída - třetihory likviduje poslední zbytky dinosaurů, útesotvorné rudisty, belemnity, a další skupiny. Vymírání je spojeno s dopady dvou meteoritů a silnou vulkanickou aktivitou v oblasti dnešní Indie.

Kenozoikum

65 mil. - současnost

"Třetihory"

Paleogén a neogén

65 - 23 mil let - do dnes

"Nástup savců". Vrchol trofických řetězců na počátku paleocénu tvořily velké, nelétavé formy ptáků. Přesto se savci dokázali prosadit a velmi brzy se objevují nové skupiny - hlodavci, koňovití, chobotnatci, netopýři ad. Objevují se předchůdci sirén a kapustňáků (Pezosiren), a také kytovců (Ambulocetus). Poprvé v historii planety rozsáhlá území pokryjí traviny - stepní vegetace, s ní souvisel i rozvoj sudokopytníků, lichokopytníků a také jejich predátorů, šelem. K Při hranici eocén-oligocén došlo k výrazné změně rostlinstva, příčinou bylo oddělení Austrálie od Antarktidy, jež otevřelo cestu pro tzv. cirkumpolární proud. Ten teplotně izoloval Antarktidu, a ta se velmi brzy pokryla ledovcem. Jak se zvětšovala ledovcová pokrývka, rostla i odraznost slunečních paprsků, což prohlubovalo ochlazení. Došlo k poklesu teplot až o 4-5oC. Pokračuje kenofytikum s naprostou převahou krytosemenných. Přesto se v třetihorách podílejí hlavní měrou na tvorbě hnědého uhlí jehličnany. Většina rostlin je již podobná dnešním, dokonce nalezneme i stejné rody.

Předci hominidů

7 mil let

Objevují se předci hominidů (Sahelanthropus). Výrazné klimatické, ale také paleogeografické změny zejména na konci třetihor se promítly do evoluce primátů a zejména hominidů .Ve východní Africe se objevují předci člověka. Evoluční linie australopitéků, kteří zřejmě nejsou přímými předky člověka, ukazuje model, jakým vznikl rod Homo. V mnoha vývojových liniích hominidů docházelo ke vzájemnému křížení.

Antropozoikum

Čtvrtohory" - se dělí na starší čtvrtohory (pleistocén) a mladší čtvrtohory (holocén). Starší čtvrtohory zahrnují z historického hlediska starší dobu kamennou (paleolit). Mladší čtvrtohory zahrnují pouze posledních 10 000 let, z historického hlediska jde o střední dobu kamennou (mezolit) mladší dobu kamennou (neolit) a veškerá období od doby bronzové až za dnešek.

Kvartér

2 mil let - do dnes

"Nástup člověka". Kvartér je obdobím střídání glaciálů a interglaciálů, nástupu glaciálních faun a člověka.

Člověk

200 tisíc let

Doba existence člověka . Člověk je sociálně žijící tvor. Soustředění do různých societ a komunit a s tím ruku v ruce rozvoj inteligence mu umožnilo dosáhnout dominantního postavení v současném ekosystému. Přesto ve své „socializaci“ výrazně zaostává za jinými „borci“. Těmi jsou různé skupiny sociálně žijícího hmyzu (včely, termiti, mravenci ad.), u nichž jsou také, stejně jako u člověka, vyvinuty různé hierarchie a sociální vazby. Právě tyto skupiny „dotáhly“ uspořádání společnosti k dokonalosti. Jednotlivci v těchto hmyzích societách se totiž se společenskými „funkcemi“ již rodí. Pokud je tedy délka trvání druhu 5 milionů let, máme ještě určitý čas před sebou, resp. měli bychom mít. Podmiňovací způsob je na místě, protože druh Homo sapiens po několika stech tisících letech trvání své existence začíná mít poměrně velké problémy způsobené dosti neefektivním využíváním přírodních a potravinových zdrojů planety Země.

Konec poslední doby ledové

11 tisíc let

Skončila zatím poslední fáze rozsáhlého zalednění. Kontinentální ledovec pokryl velkou část Severní Ameriky a Eurasii. Na konci této fáze vyhynula celá řada živočichů, z nichž snad nejznámějšími byli mamuti a srstnatí nosorožci. Vyhynutí velkých savců v poslední době ledové má poměrně prozaické příčiny. Je za ně totiž zodpovědný člověk...