Vliv ženské obřízky na zdraví žen

První zmínky o ženské obřízce jsou doloženy už ze starověku, a to ze střední Afriky. Odtud se tato „tradice“ šířila do Egypta a později s pomocí islámu do dalších zemí.

Ženská obřízka, odborně řečeno mutilace, znamená odstranění neboli amputaci vnějších pohlavních orgánů ženy. V angličtině se pro ženskou obřízku používá termín Female Genital Mutilation, zkráceně FGM. Zákrok je obvykle prováděn před první menstruací, v některých komunitách ovšem až před svatbou.

Operaci mnohdy vykonávají odborně nevzdělané osoby, které často používají nesterilní nástroje. Ženu či dívku mohou v důsledku toho postihnout dlouhodobé komplikace, například zjizvení, chudokrevnost a problémy při vyměšování či při souloži.

Tyto komplikace mohou způsobit úmrtí plodu během těhotenství nebo i neplodnost. Mrzačení pohlavních orgánů má rovněž nepochybně vážné dopady na duševní zdraví ženy, která zákrok podstoupila.

Podle Světové zdravotnické organizace existuje několik typů ženské obřízky. Při prvním typu dochází k částečnému nebo úplnému odstranění poštěváčku. Při druhém se amputují kromě klitorisu také malé stydké pysky. U třetího typu se navíc zúží poševní otvor.

Proč se vlastně ženská obřízka praktikuje? Mezi hlavní příčiny patří kombinace náboženských, kulturních a sociálních faktorů.

United Nations Population Fund zmiňuje tyto konkrétní důvody:

1) Psycho-sexuální: Obřízka se v tomto případě provádí za účelem kontroly ženské sexuality. Argumentuje se, že neobřezaná žena je neustále sexuálně neuspokojená, proto je obřízka nutná pro zajištění panenství před manželstvím.

2) Sociologické a kulturní: Řada společností vnímá obřízku jako kulturní tradici, která dívky zasvěcuje do dospělosti. K udržování této tradice však slouží mylné informace předkládané ženám – například že obřízka zvyšuje plodnost a má blahodárné účinky během těhotenství.

3) Hygienické a estetické: Hlavní důraz je kladen na hygienu ženy a na estetickou stránku. Vnější ženské genitálie jsou v některých kulturách považovány za nehezké a nečisté, proto se doporučuje jejich odstranění.

4) Náboženské: Náboženské předpisy bývají často špatně vykládány a překrucovány. Vzniká tak dojem, že dovolují ženskou obřízku, přestože islám ani křesťanství ji nepřipouštějí.

5) Sociálně-ekonomické: Obřízka bývá v mnoha komunitách podmínkou pro uzavření manželského svazku. V těchto společnostech jsou ženy většinou ekonomicky závislé na mužích, což je nutí obřízku podstoupit. Ženská obřízka může být i předpokladem pro získání dědictví.

Podle Světové zdravotnické organizace se ženská obřízka provádí ve 29 zemích Afriky, v části Středního východu a v některých dalších zemích. S následky obřízky dnes žije více než 125 milionů dívek a žen.

Zejména v afrických státech zasahují proti tomuto jevu mezinárodní organizace. Nejvýznamnější z nich jsou Organizace spojených národů (OSN), Světová zdravotnická organizace (WHO) nebo nezisková Amnesty International.

Některé státy ratifikují zákony chránící lidská práva žen a dívek. Mezi země, kde je ženská obřízka zakázána zákonem, patří třeba Benin, Čad, Džibutsko, Egypt, Ghana, Guinea, Keňa, Niger, Nigérie a Senegal. Zákaz platí i v Austrálii, Belgii, Dánsku, Kanadě, Norsku, Španělsku, Švédsku, Velké Británii nebo USA.

„Tradice“ ženské obřízky však leckde pokračuje navzdory zákazům a následným trestům. Otázkou tedy zůstává, zda bude zcela vymýcena a mrzačení ženských pohlavních orgánů navždy skončí.

Určitě by pomohlo nabídnout dívkám širší možnosti vzdělávání. Díky tomu by například pochopily, že v jiných kulturách se ženská obřízka nepraktikuje, nebo že jejich náboženství jim ji nepřikazuje.

Četnost ženské obřízky v jednotlivých státech světa. Zdroj: The WomanStats Project, http://womanstats.org/newmapspage.html.

(Procentuální četnosti zahrnují mírnější i radikálnější formy obřízky.)