Napříč Čínou za prací

Mluvíme-li o migraci nebo obecně o stěhování obyvatel, můžeme rozlišovat migraci vnitřní (vnitrostátní), vnější (mezistátní) nebo dokonce mezikontinentální. Rozhodnutí o změně bydliště bývá ovlivněno mnoha faktory. Přesuny obyvatel uvnitř státu jsou často motivovány snahou najít lepší a výnosnější práci. Za zaměstnáním putují lidé hlavně z venkovských oblastí do měst. Důsledkem je vznik chudinských čtvrtí – slumů –, známých třeba z okrajových částí měst v jižní Americe.

Vidina zlepšení ekonomické i sociální situace je také důvodem masivních migračních proudů v Číně. Tento fakt bývá médii připomínán v souvislosti s čínským Novým rokem, který pro řadu rodin představuje jedinou příležitost k setkání během celého roku.

V Číně se totiž mnohdy stěhují za prací jen ekonomicky aktivní rodiče, zatímco děti zůstávají v původním bydlišti. Jako důvod bývá udáván systém registrace obyvatel používaný čínskými úřady. V jeho rámci je například přístup ke vzdělání či lékařské péči omezován pouze na lokalitu, kde je daná rodina nebo domácnost evidována.

Migrující pracovníci jsou proto v Číně často považováni za ilegální migranty ve vlastní zemi a je pro ně výhodnější, když potomci zůstávají v místě své registrace – obvykle ve vesnici, odkud rodina pochází. Výchovu a péči o děti tak přebírá starší generace. Dochází k situacím, kdy rodiče bydlí a pracují většinu roku ve městech, zatímco o jejich syny či dcery se starají prarodiče. Výdělek přitom nemusí být zrovna nejvyšší. Rodiče pak žijí ve velmi skromných podmínkách a mzdu posílají domů.

Řada dětí je zvyklá, že matku a otce vidí asi tak často jako námořník pevninu. Není neobvyklé, že se rodina setkává jen při oslavách čínského Nového roku. Po tak dlouhém čase pochopitelně trvá, než si děti opět zvyknou na své rodiče. Než se tak stane, rodiče už mnohdy zase odjíždějí.

Lidé jsou však odhodláni poskytnout potomkům co nejvíce prostředků, které jim usnadní přístup ke kvalitnímu vzdělání – i za cenu dlouhodobého odloučení. Odhaduje se, že v Číně žije převážnou část roku odděleně od rodičů asi 16 milionů dětí.

Jejich rodiče směřují za prací ponejvíce k východnímu pobřeží Číny, do oblasti Pekingu a Šanghaje. Tato migrace patří k nejvýznamnějším přesunům obyvatel nejen na území Číny, ale i v celosvětovém měřítku. Klesá kvůli ní počet zaměstnanců v zemědělství, zatímco ve službách a průmyslu se zvyšuje. Od dělníků je pak vyžadována maximální produktivita, často s minimálním odpočinkem. Ovládání pracovní síly je zcela v rukou vlády.

Dělníci, hlavně ti odloučení od svých rodin, jsou pro firmy velice výhodní. Mohou se nerušeně soustředit na práci, aniž by byli rozptylováni rodinným životem či snad společenským vyžitím. A přes veškeré „nelidské“ podmínky jsou ochotni svou nevýhodnou pozici snášet. Zaměstnání si totiž velice váží a nechtějí o něj přijít. Nezřídka pracují bez řádných smluv, bez znalosti svých práv, bez jakéhokoliv pojištění i ostatních podmínek, které jsou pro člověka z vyspělých zemí zcela samozřejmé. Firmy mají možnost chabého postavení zaměstnanců řádně využívat. Uvědomují si to a také tak činí.

Život pracovních migrantů v Číně tedy není vůbec lehký. Tamní podmínky se dají jen těžko porovnávat s evropskými, na něž jsme zvyklí my. Nicméně i tradiční čínská populace prodělává postupné změny a vývoj. Nejmladší generace Číňanů projevuje stále výrazněji svůj nesouhlas s praktikovaným registračním systémem a s jeho důsledky. Do budoucna tak můžeme předpokládat, že se situace bude zlepšovat. V zemi, která má nespočet továren na výrobu nejrůznějšího zboží, je to ovšem běh na dlouhou trať.

Více se dozvíte například zde:
http://edition.cnn.com/2013/02/07/world/asia/china-lu-stout-great-migration
http://www.clb.org.hk/en/

Nebo přijďte studovat demografii na Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy! Do bakalářského studijního oboru Demografie–ekonomie si dokonce můžete podat přihlášku ještě letos, a to nejpozději 30. dubna 2013. Přijímaček se bát nemusíte, po absolvování přípravného kurzu je určitě zvládnete.

Autorky článku:
Kateřina Rešová, studentka bakalářského oboru Demografie – sociální geografie na PřF UK
RNDr. Klára Hulíková, Ph.D., Katedra demografie a geodemografie PřF UK

Horní fotografie: Dědeček s vnukem z Čínské lidové republiky, z provincie u hranic s Tibetskou autonomní oblastí. Foto Pavel Freitag.