Po stopách dávných "nanotechnologů"

Asi ze 4. století našeho letopočtu pochází Lykúrgovy poháry, které lze vidět v Britském muzeu v Londýně. Pojmenovány byly podle mytologického thráckého krále Lykúrga, který vládl na území dnešní Dalmácie a který je zobrazen na vlysu na pohárech. Lykúrgos byl údajně oslepen, když se protivil Dionýsovu kultu a rozezlil svým chováním samotného boha Dionýsa. Dionýsos Lykúrga za zradu krutě potrestal: seslal na něho šílenství, v němž král zabil svého vlastního syna a sobě navíc usekl nohy v domnění, že ničí vinnou révu. Zobrazení na pohárech ukazuje, jak je král lákán do podsvětí Ambrosií, jež se proměnila ve vinnou révu.

Co je však na těchto pohárech, kromě osobnosti krále a vysoce kvalitního uměleckého i technického zpracování, tak zvláštního? Tyto poháry jsou příkladem speciálního typu tzv. dichroického skla, které mění barvu v závislosti na umístění světleného zdroje. Nanočástice zlata a stříbra způsobují unikátní zbarvení skla; pozorujeme-li poháry v odraženém, např. denním světle, jsou zelené. 

Pokud však zdroj světla umístíme dovnitř pohárů, jsou nádherně rubínové.

Chemickou analýzou bylo zjištěno, že složení skla těchto pohárů je podobné tomu, jaké je používáno dnes: sklo obsahuje 73 % oxidu křemičitého SiO₂, 14 % oxidu sodného Na₂O a 7 % oxidu vápenatého CaO - tedy složení, které se nijak neliší od běžného moderního skla.Za pozorované barevné změny mohou nanokrystaly ze slitiny stříbra a zlata (v molárním poměru 14:1) o velikosti asi 70 nanometrů. Poháry byly vyrobeny pravděpodobně v Římě, není však známo, jakou technologii římští skláři použili. 

Pokud tedy v budoucnu zavítáte to Britského muzea v Londýně, určitě si nenechte tyto poháry ujít - a rozhodně si do nich posviťte!