Tropičtí krasavci v teráriích

Nejrozšířenější je chov zlatohlávků pocházejících z tropických a subtropických oblastí Afriky, Asie a Jižní Ameriky. Brouky k chovu si nejsnáze obstaráme na některé teraristické burze nebo přímo od chovatele. Brouky chováme v párech nebo v malých skupinkách. U druhů, které se vyznačují výrazným sexuálním dimorfismem (ozbrojení samci) je vhodné mít ve skupině pouze jednoho samce, neboť jinak hrozí, že se samci při vzájemných potyčkách o samice zabijí.

Foto: Stephanorrhina princeps z Kamerunu patří mezi nejčastěji chované druhy zlatohlávků.

Jako chovnou nádobu lze použít dobře větrané terárium nebo akvárium či dostatečně velkou plastovou nádobu (třeba 30x40x30 cm). Velikost nádoby je závislá na počtu a velikosti chovaných brouků. Obecně platí, že na do nádrže by se měla vejít vrstva substrátu o síle 15 cm. Jako substrát se nejčastěji používá listová hrabanka (nejlépe pocházející od dubu či buku) smíchaná s trouchem listnatých stromů s příměsí písku. Kvalita a složení chovného substrátu je často druhově specifické a je jedním z nejdůležitějších faktorů ovlivňující úspěšnost našich chovů.

Foto: Cetonischema speciosa jouselini z Turecka, Sýrie a Libanonu patří mezi nejkrásnější zlatohlávky vůbec. Je to blízký příbuzný našeho zlatohlávka skvostného. 

Do terária umístíme kusy dřeva a větévky, aby po nich brouci mohly dobře lézt. Často se totiž stane, že brouk při pohybu v těsném prostředí terária ocitne na krovkách a větévek nebo kůry se sám nepřetočí. Teplota v chovech by se měla pohybovat mezi 22-24 °C, vyšší teplota vede k vyšší intenzitě metabolismu a rychlému vyčerpání dospělců. Vhodné je i pravidelné rosení a použití umělého osvětlení.

Dospělí brouci nejraději přijímají zralé ovoce (nejlépe banán), nebo květy smetánky (rod Taraxacum), bezu (rod Sambucus), jeřábu (Sorbus) aj. Osvědčuje se také pivo s medem nebo jogurtové a smetanové krémy. Několik dní po spáření snášejí samice vajíčka, ze kterých se po nejčastěji po dvou až čtyřech týdnech líhnou malé larvičky  prvního instaru. Larvy je možno ponechat  s dospělci.  U některých rodů byl ale pozorován kanibalismus larev Poměrně často jsou vyžírána mrtvá imaga. Zdá se, že kanibalismus je ve většině případů vyvolán zhoršenou kvalitou potravy nebo příliš vysokým počtem larev v substátu. Při chovu larev se sklonem ke kanibalismu je dobré chovat larvy odděleně, nebo chovat pohromadě pouze menší množství stejně velkých larev v dostatečně velkém prostoru. 

Foto: Larvy zlatohlávků jsou typické ponravy, oproti larvám chroustů nebo nosorožíků se pohybují „plazením“ po zádech.

Larvální vývoj trvá od několika málo měsíců až  rok nebo i déle. Na konci posledního (třetího) larválního instaru larva přestává přijímat potravu, její kutikula se zbarví z mléčně bílé lehce dožluta, povrch se stane matným, délka těla se zkracuje. Larva si posléze vytváří  kokon z výměsků střeva, písku a jiného dostupného materiálu, které upravuje ústním ústrojím a pohyby těla. U mnoha druhů nastává před vlastním zahájením procesů vedoucích k přeměně na kuklu migrační fáze. Larva tak aktivně vyhledává prostředí vhodné ke kuklení. Kuklení fáze trvá od jednoho měsíce do půl roku.

Čerstvě vylíhlý brouk ještě několik dní zůstává v kokonu než dojde k plnému vytvrdnutí jeho kutikuly, teprve potom opouští kokon.  

Foto: Heterorrhina sexmaculata z Malajsie se pyšním nádherným zeleným leskem.

Chov zlatohlávků je skvělou možností jak jednoduše nahlédnout do vývojového cyklu hmyzu s dokonalou proměnou. Zárovně umožňuje ukázat lidem bez hlubšího zájmu o přírodu, jak může být svět hmyzu fascinující a vzbudit v nich povědomí o biologii jako takové, na druhé straně je třeba brát vždy na zřetel aspekty ochrany přírody a nechovat naše ohrožené druhy zlatohlávku jako je třeba páchník hnědý. 

Zaujal vás tento článek o chovu zlathohlávků? Nechte se inspirovat dalšími nádhernými druhy a podívejte se do naší zlatohlávčí fotogalerie.