Sliny, leishmanie a imunita

Leishmanióza je nebezpečné onemocnění postihující 12 miliónů lidí, ale v ohrožení jsou i zvířata včetně psů. Nejblíže nám se vyskytuje např. ve Švýcarsku, Itálii, nebo Chorvatsku, odkud si ji můžete přivézt jako nechtěný suvenýr. Původcem tohoto onemocnění jsou leishmánie – rod parazitických prvoků, známý také tím, že pro své šíření zneužívá komárky. Leishmánie (česky někdy ničivky) jsou vázány na vnitřní prostředí svého definitivního hostitele a jediná cesta, kterou se mohou mezi jednotlivci šířit, vede přes trávicí ústrojí drobného krevsajíciho hmyzu z čeledi Phlebotominae. Do hmyzího těla se dostávají, když se flebotomus napije krve nemocného jedince. Pak se počas přesunu v komárkovi namnoží a poškozením jeho střev si připraví půdu na rychlý výsadek do nového domova.

Proti leishmanióze zatím není úspěšná vakcína. Při jejím vývoji se vědci pokusili využít skutečnosti, že flebotomové si při sání musí odplivnout. Do těla hostitele totiž leishmánie vstupují vždy v doprovodu flebotomích slin, které na jedné straně pomáhají leishmániím zdomácnět v novém prostředí a na straně druhé jsou podnětem pro hostitelův imunitní systém. Vědci, kteří se pokoušeli vytvořit vakcínu proti leishmanióze, zkoušeli jako hlavní komponentu právě sliny flebotoma. S ní však sklidili pouze částečný úspěch zejména v laboratořích. Proč ale nemůže tato vakcína fungovat v oblastech, kde se leishmanióza dlouhodobě vyskytuje? Tenhle jev vysvětlili parazitologové z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy pomocí dlouhého experimentu, ve kterém vystavili myši různým dávkám slin, což se pak projevilo na průběhu následné infekce.

V oblastech se stálým výskytem leishmaniózy se totiž normálně stává, že člověka štípne nenakažený flebotomus. Stává se to tak často, že kdyby na to měl imunitní systém pokaždé silně reagovat, tak by se z toho tělo zbláznilo. Tak tedy radši reakci tlumí a navozuje toleranci. Proto je každí další štípanec menší a menší. Tohle nahrává leishmánii, která je pak, vyskytne-li se spolu se slinami, imunitním systémem lépe tolerována. Pokud však člověk není bodán denně, jeho tělo stále reaguje na hmyzí sliny nepřátelsky, obzvláště když s nimi už přišlo do styku. Tehdy má i vychytralá leishmánie problém...