Rozkvetlé kaktusy: pomíjivá nádhera

Při prohlídce skleníku v naší botanické zahradě vás jistě zaujme poměrně velká expozice věnovaná zvláštním rostlinám. Mezi balvany se krčí a vyčuhuje společnost nepřátelsky vyhlížejících, trny ozbrojených koulí a válců nejrůznějších velikostí. Člověk by snad ani neřekl, že se jedná o rostliny – vždyť nemají typické listy, stonky ani větve. To jsou kaktusy, jak je mnozí známe.

O to překvapenější můžete být, když přijdete do skleníku na jaře. Ve změti trnů a háčků uvidíte nádherné květy neskutečných barev a velikostí, mnohdy několikanásobně větší než samotný kaktus. Jaké kouzlo nám tu příroda přichystala?

Jak je krása kaktusových květů překvapivá, tak je také pomíjivá. Jednotlivý květ vydrží otevřený průměrně dva dny a pak uvadá. Kaktusové květy se navíc na noc zavírají, takže vidět plně rozkvetlý kaktus žádá opravdu dobré načasování. Jsou však i kaktusy, které kvetou jen jediný den či jedinou noc. Dalo by se říci, že čím je květ větší, tím méně vydrží. Extrémem jsou bílé noční květy některých sloupovitých kaktusů (takzvaných cereusů), měřící v průměru až 30 cm a kvetoucí pouhých pár hodin. Proč se kaktusy takto chovají?

Musíme si uvědomit, kde tyto velmi dužnaté (odborně řečeno sukulentní) rostliny v přírodě žijí. Kaktusy se vyskytují výhradně na americkém kontinentu. Rostou tam v oblastech s extrémně nepříznivým klimatem, kde déšť přichází pouze nárazově a v určité části roku. Ale pozor – většinu kaktusů nenajdete na pouštích! Tam totiž neroste skoro nic. Pro kaktusy je typické spíše polopouštní klima a suché horské oblasti, kde prší pravidelně v jarních a/nebo podzimních měsících. Kaktusy tedy obvykle kvetou na jaře, protože tehdy bývá v jejich domovině nejvíc vody.

Typický kaktus musí šetřit vodou a v dužnatém stonku si schraňuje její zásobu na dvě nepříznivá období – suchou chladnou zimu a suché horké léto. Proto kaktusy nemají listy. List má příliš velkou plochu, ze které se voda snadno odpařuje. Daleko výhodnější je nafouklý kulatý stonek, který má při minimálním povrchu velký objem. Ztráty vody dál zmenšuje voskovitá vrstvička na povrchu stonku, takzvaná kutikula. Navíc trny, vzniklé přeměnou listů, slouží kromě obrany také ke stínění rostliny.

Nyní už vás možná napadá, proč kaktusové květy vydrží tak krátce. Při své velikosti a ploše totiž odpařují obrovské množství vody. Ale proč potom nemají kaktusy menší květy? Nebo proč nekvetou všechny až za soumraku, kdy je chladněji? Nač ty pestrobarevné talíře, navíc kvetoucí nejčastěji za plného poledního úpalu? Vysvětlení hledejme ve vyprahlé, šedohnědé a monotónní krajině. V ní musí kaktus přitáhnout pozornost svých opylovačů, a to často na velkou vzdálenost. Nejběžnějšími opylovači jsou přitom druhy hmyzu aktivní během dne, především včely a mouchy.

U kaktusů se ovšem vyvinuly i jiné „květní strategie“. Zmiňme alespoň rod Mammillaria, sázející na drobné kvítky, jichž ale rozkvétá až několik desítek najednou. Zmíněné cereusy či zástupci rodu Echinopsis zase mívají voňavé noční květy, které opylují noční motýli a netopýři. Existují i květy opylované kolibříky a hlodavci. Jde ale spíše o kuriozity, ilustrující vynalézavost přírody.

Botanická zajímavost na závěr – kaktusy vypadají jako z jiného světa, jsou ovšem blízce spřízněné s rostlinami, do nichž byste to asi neřekli. Kaktusy, tedy čeleď kaktusovitých (Cactaceae), patří do řádu hvozdíkotvarých (Caryophyllales). Což znamená, že jsou příbuzné například karafiátu. Nejblíže příbuzné kaktusům jsou pak čeledi Portulacaceae (šruchovité, kam patří třeba plevel šrucha zelinná) a Aizoaceae (jejím zástupcem je jihoafrický rod Lithops, známý živý kamínek). Ze sytematického zařazení vyplývá pro kaktusové květy ještě jedna zvláštnost. Kaktusy kvetou snad všemi možnými barvami (včetně zelené, hnědé a téměř černé) s výjimkou modré. Ta se v celé čeledi Cactaceae a jí příbuzných čeledích nevyskytuje.