Nebešťané na cestách

Ptačím tahem je člověk fascinován od nepaměti. Není proto divu, že ptačí tah nedával spát ani zoologům od samých počátků vědeckého zkoumání ptáků. Snad nejznámější vědeckou metodou, která poodhalila řadu tajů ptačí migrace je kroužkování. K téměř všeobecné známosti kroužkování ptáků velmi přispěla řada nadšených amatérů, kteří se této činnosti věnují. Profesionální i amatérští ornitologové u nás odchytávají a kroužkují ptáky nejčastěji v rybničnatých oblastech, méně ve výše položených a členitějších krajinách a pohraniční hory dlouho zůstávaly stranou pozornosti úplně.

Avšak časy se mění a s nimi i sledování ptačího tahu. Přenesme se nyní do poloviny listopadu do údolí Desné pod Červenohorským sedlem. Na něm se nachází stanice pro odchyt tažných ptáků, na které minulý rok právě tou dobou úspěšně skočila již desátá odchytová sezóna zaměřená na sledování ptačího tahu. Všech deset uplynulých sezón přineslo více než 111 000 odchycených ptačících jedinců ve 129 druzích. Červenohorské sedlo, známé turistům a milovníkům zimních sportů, se nachází na historické moravskoslezské hranici, která se tudy táhne od severozápadu na jihovýchod. Prochází tudy rovněž rozhraní dvou geomorfologických jednotek Hrubého Jeseníku, Keprnické hornatiny, jejíž vrcholky se tyčí na západ od Červenohorského sedla, a Pradědské hornatiny, které vévodí nejvyšší hora Moravy Praděd. Přes Červenohorské sedlo přeletí významná část ptáků, kteří překročili naši hranici na severní Moravě a ve Slezsku. Tito vzdušní poutníci přeletí nebo obletí město Jeseník a dají se „rovnou za zobákem“ k jihu širokým údolím, na jehož konci se zvedá hradba, Červenohorské sedlo.

Je třeba podotknout, že Červenohorské sedlo není jedinou lokalitou v našich horách, na které kdy probíhalo systematické pozorování a odchyt migrujících ptáků. První oblastí, kde profesionální i amatérští ornitologové soustavný výzkum ptačí migrace prováděli, byly Krkonoše. Zde v sedmdesátých letech působili polští zoologové z Wroclawské university, záhy se tyto aktivity přenesly i na českou stranu tohoto pohoří. V našich nejvyšších horách probíhaly poměrně rozsáhlé odchytové akce nad Voseckou boudou v západních Krkonoších a také na Rýchorách, tvořících naopak východní výspu Krkonoš. Dalším z našich pohoří, kde moderní čihaři zanechali výraznou stopu jsou Orlické hory. V nejvýchodnějším pohoří Čech táhne totiž velké množství ptáků přes sedlo Šerlich. O něco menší úspěchy zaznamenaly kroužkovací akce v nejsevernějším českém pohoří, v Jizerských horách.

Dnes je však Červenohorské sedlo jediným místem v našich horách, kde probíhají každoroční dlouhodobé odchyty ptáků. Ve sledování ptačího tahu se zde velmi dobře uplatňuje kombinace několika metod: denní a noční odchyty do sítí, v noci s využitím silného reflektoru, který za určitých podmínek láká protahující ptáky. Odchyty jsou ve dne i v noci doplněny o vizuální pozorování protahujících ptáků. Odchyt na světlo spojený s vizuálním sledováním ptáků ve světle reflektoru začíná se soumrakem a končí s rozbřeskem, kdy po vypnutí reflektoru plynule navazuje sledování denní migrace. Ta je v průběhu dne často spektakulární – během jednoho dopoledne lze během října pozorovat i kolem stovky tisíc přeletujících ptáků! Okolo poledne kroužkovatelé a jejich pomocníci sítě stáhnou a odchyty pokračují zase až se soumrakem. V průběhu odchytů je na lokalitě nataženo celkem 400 m sítí různých typů, podle skupiny ptáků, kterou lze jejich prostřednictvím nejlépe odchytit. Jde o takzvané pěvcovky (těch je nejvíce), slukovky a také sítě na odchyt křepelek rozestavěné do čtverce (viz Obr. 1). Pro lákání ptáků do blízkosti sítí ornitologové kromě světlených reflektorů používají také nahrávky ptačích hlasových projevů. Díky tomu jsou zde pravidelně a ve vysokých počtech odchytávány druhy, které by se bez hlasové reprodukce zachytily jen minimálně – například rákosníci, cvrčilky, budníčci, králíčci, lelci, sýci rousní nebo křepelky.

Loňská odchytová sezóna trvala sto dní a sto nocí, od třicátého července do sedmého listopadu a představovala nejbohatší sezónou za celou desetiletou historii kroužkovací akce. Podařilo se odchytit a okroužkovat celkem 15 038 ptáků, kteří reprezentovali 88 ptačích druhů. Co do počtu druhů sice odchytová sezóna roku 2019 rekordní nebyla, ale rozdíly v počtu odchycených druhů mezi uplynulými sezónami nejsou příliš velké. Největší druhové bohatství vykazují roky 2011 a 2016, kdy byly okroužkovány 93 druhy. Nejchudší sezónu představuje rok 2014 s 81 okroužkovaným ptačím druhem. Vysoký počet odchycených a okroužkovaných jedinců v roce 2019 je pozoruhodný především ve srovnání se dvěma předchozími sezónami, kdy ani v jedné z nich počet jedinců nepřesáhl deset tisíc. V roce 2017 se jednalo o 8 774 jedince a v roce 2018 dokonce pouze o 7 349 jedinců. Výrazný nárůst počtu odchycených jedinců v poslední sezóně oproti průměru za uplynulých deset let je patrný především na přelomu září a října.

Jednotlivé zaznamenané druhy se na celkovém počtu odchycených ptáků podílely ve velmi různé míře. Nejpočetněji kroužkovaným druhem je po celých deset let červenka obecná (Erithacus rubecula). Naopak sýkora koňadra (Parus major) a sýkora modřinka (Cyanistes caeruleus), které v sezóně roku 2019 táhly přes Červenohorské sedlo ve velkém množství, v předchozích letech tak početné nebyly. Podle obdobných sledování v oblastech ležících severně od našeho území lze usuzovat, že se jednalo zřejmě o sýkory z pobaltských populací, kde byly v období podzimní migrace zaznamenány právě u těchto druhů rekordní počty, na rozdíl od Skandinávského poloostrova, kde sýkory loni prakticky chyběly.
Kromě běžných či pravidelně zaznamenávaných druhů se čas od času v „červenohorské“ síti zatřepetají opravdové ptačí perly, přinejmenším z hlediska středoevropské avifauny. Zcela poprvé zde byl v rámci České republiky odchycen například sedmihlásek malý (Iduna caligata) hnízdící nejblíže v centrální části evropského Ruska a východoasijský budníček temný (Phylloscopus fuscatus). Pro sibiřské druhy, budníčka tlustozobého (Phylloscopus schwarzi), pěvušku horskou (Prunella montanella) (viz Obr. 2) a strnada bělohlavého (Emberizia leucocephalos), představuje Červenohorské sedlo teprve druhou lokalitu v naší zemi, kde byly odchyceny.

I tyto rarity dokládají obrovský význam Červenohorského sedla pro zkoumání ptačího tahu na našem území. Přes tuto sníženinu táhne takové množství ptáků, že šance zachytit v něm výše uvedené velevzácné hosty je větší než na jiných lokalitách. Vědecký význam však mají především poznatky o průběhu a intenzitě ptačího tahu, učiněné na základě impozantního množství odchycených a pozorovaných jedinců. Z nich můžeme odvodit úspěšnost hnízdní sezóny nebo tahové pohyby různých ptačích druhů nebo jejich populací. Takže neúnavní ornitologové v Jeseníkách významným dílem přispívají k našemu povědomí „kde co lítá“. A protože ptačí poutníci, kteří překonávají Červenohorské sedlo „nespadli z nebe“, ale vylíhli se nebo vyhnízdili v určitém prostředí, jsou závislí na potravní nabídce, na rozmarech počasí i na lidských zásazích do krajiny, vypovídají „červenohorské odchyty“ i o stavu a vývoji přírody (při nejmenším evropské) jako celku. Jeden by neřekl, k čemu může být dobré prosté „chytání lelků“. Ale je to tak, na Červenohorském sedle je pravidelně sledován i průtah lelka lesního (Caprimulgus europaeus) (viz Obr. 3), za deset let fungování stanice jich bylo odchyceno 225.

Velmi výrazný podíl na realizaci této kroužkovací akce mají Mgr. Anna Lučanová a RNDr. Radek Lučan, Ph.D. z katedry zoologie Přírodovědecké fakulty UK.