Jak se daří ptákům v našich lesích?

Tuto a další otázky si položil mezinárodní tým vědců, jehož členem je i Jiří Reif z Ústavu pro životní prostředí. Jejich nejnovější studie se zabývá vztahem mezi environmentálními změnami, lesním hospodářstvím a početností lesních ptáků.

Autoři shromáždili dlouhodobé záznamy environmentálních změn (koncentrace atmosférického CO2, depozice dusíku), ekonomických faktorů (cena dřeva, HDP) a lesního hospodaření (sklizeň dřeva, procentuální zastoupení smíšených lesů) z území Německa. Jádrem výzkumu byla analýza dlouhodobých trendů z těchto oblastí, která vědcům umožnila detekovat faktory vysvětlující změny v početnostech ptáků. Data o početnostech ptáků získávali autoři z dlouhodobého monitoringu běžných druhů ve střední Evropě, konkrétně v Rakousku, Belgii, České republice, Německu a na Slovensku. Do studie byly zahrnuty lesní druhy, které v těchto zemích hnízdí, se zaměřením především na ty nemigrující. 

Proč se studie věnovala zrovna ptákům? Evropská unie považuje ptáky za vhodné bioindikátory změn v měnící se krajině. Jako důležití predátoři hmyzu by ptáci měli poměrně rychle reagovat na změny habitatu a potravní nabídky; kromě toho díky své tělesné velikosti a mobilitě odrážejí poměry v širším krajinném měřítku. 

Environmentální a ekonomické trendy

Neustále rostoucí koncentrace atmosférického oxidu uhličitého na území Německa ukazuje na stále se zvyšující emise skleníkových plynů. Tyto emise mohou následně ovlivnit klimatické faktory, jako například rozložení srážek, zimní teploty nebo délku vegetační doby. Naopak znečištění, měřené pomocí spadu dusíku v lesích, se na území Německa od roku 1970 snížilo. 

Ačkoliv HDP v Německu neustále roste, ceny dřeva se nezvyšují, ale značně oscilují. Množství pokáceného dřeva od roku 1970 v Německu totiž nesouviselo s vývojem techniky ani s cenami dřeva, jako důležitější faktor se ukázala politická a ekologická situace v zemi – nejvíce se kácelo během druhé světové války a po větrných kalamitách. Autoři byli také schopni zaznamenat, jak se na území Německa v posledních dekádách měnilo lesní hospodářství a management. Lesní monokultury jsou postupně nahrazovány smíšenými lesy, kde rostou stromy různého stáří. Tento typ lesů dnes představuje dvě třetiny lesních porostů v Německu. Podíl chráněných lesů se za posledních deset let zvýšil z 1% na 4%, přesto mají chráněné lesní plochy pravděpodobně nepatrný vliv na ptačí populace, neboť jejich plocha je příliš malá a agregovaná. 

Evropské populace lesních ptáků

Z výsledků zaměřených na všechny státy střední Evropy vyplývá, že početnost nemigrujících lesních specialistů se zvyšuje. Analýza faktorů zodpovědných za tento trend ukázala, že za zvyšováním počtu lesních ptáků v Evropě stojí měnící se environmentální podmínky a změny lesního hospodaření (tyto faktory vysvětlily 92 % variability ve studovaných ptačích populacích a oba se jeví jako stejně důležité). 

Co se týče migrujících ptáků, ukázaly výsledky jinou tendenci. Početnost druhů, které na zimu odlétají do Afriky, se snižuje, zatímco stavy regionálně (v rámci Evropy) migrujících druhů zůstávají konstantní. Environmentální změny a v menší míře i změny managementu lesů negativně ovlivňují jak mezikontinentální, tak regionální migranty. Jedním z důležitých problémů souvisejících s klimatickými změnami mohou být například potíže s načasováním migrace, které se projevují v populačním poklesu tažných druhů. 

Zde se nabízí další zajímavé otázky, například jestli početnosti lesních ptáků souvisí se změnami v zimovištích (například prodloužení vegetační sezóny) či s interakcemi s jinými druhy ptáků (jak migrujících, tak rezidentních). Těm se však autoři studie nevěnovali. 

Populace lesních ptáků v USA

Evropa a severovýchod USA jsou si ekologicky velmi podobné, navíc sdílí podobnou historii znečištění ovzduší i odlesňování. Studie také ukazuje, že výše zmíněné změny v populacích lesních ptáků nejsou specifické pouze pro Evropu. Stejné trendy vědci pozorovali také u ptačích populací na severovýchodě Spojených států, avšak zvyšování početnosti lesních ptáků je v USA pomalejší. 

Výjimky potvrzují pravidlo

Z výsledků studie mimo jiné vyplynulo, že některé druhy reagovaly na zkoumané změny jinak: 

Z rezidentních ptačích druhů to byli strakapoud malý (Dendrocopus minor), který měl vysoké početnosti v osmdesátých letech a od té doby jedinců tohoto druhu ubývá a hýl obecný (Pyrrhula pyrrhula), jehož početnost se také snižuje. 

Z regionálně migrujících ptáků přibývá holubů doupňáků (Columba oenas), a to pravděpodobně proto, že používají hnízdní dutiny po strakapoudech, ale také díky poměrně rozšířenému pěstování kukuřice, v jejíž kulturách se živí. Dalším regionálně migrujícím ptákem se zvyšující se početností je budníček menší (Phyloscopus collybita), kterému vyhovuje posun od monokultur ke smíšeným lesům. 

Z kontinentálně migrujících druhů se zvyšuje početnost rehka zahradního (Phoenicurus phoenicurus), a to pravděpodobně proto, že jejich počty byly na konci 20. století nebývale nízké. 

Jak vypadá situace mimo lesy?

V lesích sice dochází ke zvyšování početnosti ptáků, bylo by ale chybou předpokládat, že stejná situace panuje i u ptáků obývajících otevřenější biotopy. Početnosti nelesních druhů ptáků se snižují a tento trend souvisí především s ubýváním hmyzu, ztrátou habitatu a urbanizací. Například v Anglii bylo zjištěno, že početnost hmyzu klesla pouze v otevřených habitatech. Nepřímo může nemigrujícím lesním druhům ptáků pomoci také změna klimatu, a to například prodloužením vegetační sezóny a snížením extrémních podmínek v zimním období. Je ale otázkou, zda tento pozitivní efekt přetrvá i nadále s tím, jak budou klimatické změny pokračovat. 

Z výsledků studie mimo jiné vyplývá také potenciální řešení problému snižování počtu druhů i jejich početností. Ukázalo se, že udržitelné lesní hospodářství (smíšené lesy s různě starými stromy místo monokultur) může mít dlouhodobý a pozitivní vliv na biodiverzitu. Přesto je důležité poznamenat, že „žádný postup managementu lesa nemůže zajistit vhodné podmínky pro ochranu všech lesních druhů ptáků“.