Život na toxických ostrovech
Půdy kontaminované těžkými kovy se zpravidla nacházejí v okolí důlních ložisek, skládek nebo továren. Méně se však ví, že podobně toxická stanoviště se v přírodě vyskytují i zcela přirozeně.
2x Biolog
Naši zoologové se podílejí na dlouhodobém výzkumu hýla rudého. Tento pták jim totiž umožňuje poodhalit tajemství evoluce. Pojďme se nejdřív podívat na rodinný život hýlů, na jejich námluvy a zálety.
Když se řekne hýl, představí si asi většina z nás krásně zbarveného samečka hýla obecného (Pyrrhula pyrrhula). Tento pták sice není úplně nejběžnější, každý alespoň trošku pozorný milovník přírody jej už ale v životě jistě několikrát viděl.
Stejný rodový název však české názvosloví přiřklo i dalšímu druhu ptáků z čeledi pěnkavovitých, hýlu rudému (Erythrina erythrina, dříve Carpodacus erythrinus). Významný příspěvek k poznání tohoto vzácného ptáka přidal a stále přidává tým zoologů, v němž naši fakultu zastupují mimo jiné docenti Tomáš Albrecht a Pavel Munclinger.
„Historie našeho výzkumu hýla rudého začala už v devadesátých letech minulého století, kdy si Tomáš Albrecht vybral pro svou diplomovou práci právě tento u nás doposud málo známý druh ptáka. Studovat zvláštní druh, navíc v bažině na nepřístupném místě ve Vltavském luhu na Šumavě, vypadalo nejprve jako velmi zvláštní nápad. Čas však ukázal, že šlo o myšlenku skutečně skvělou. Hýl rudý je totiž vynikající modelový druh, díky kterému můžeme nahlédnout do tajů kuchařky evoluce.
Volba tohoto druhu měla i praktické výhody. Hýlové nedaleko od vesničky Želnava žijí v malé semikolonii, jejich hnízda se tedy nacházejí výlučně na poměrně malé ploše, která je izolovaná od výskytu hýlů na jiných místech. Bylo proto možné najít většinu hnízd a pochytat téměř všechny jedince na lokalitě, což se zvlášť u ptáků podaří jen zcela výjimečně,“ vysvětluje šéf katedry zoologie Pavel Munclinger důvody, které vedly naše vědce ke studiu hýla rudého.
Výzkumy hýlů rudých začaly u šarlatově rudé barvy peří, která dala těmto ptákům název. Šarlatová je typická pouze pro samečky – samičky jsou, jak tomu u ptáků často bývá, nenápadně (krypticky) zbarvené. Barva peří samečků však není u jedince po celý život stejná. Mladí jedinci jsou zbarvení do zelenohněda, připomínají samičky a rudnou až postupně. Stejně tak ale mohou v průběhu života i znovu „blednout“. Zbarvením se navíc liší i jedinci v populaci mezi sebou navzájem. Zjistí-li biolog takové rozdíly, je velmi pravděpodobné, že se probudí jeho odborný zájem.
V případě proměn zbarvení jde velmi často o procesy spojené s jedním z významných motorů evoluce – s pohlavním výběrem. „Zbarvení hýlů rudých lze považovat za takzvaný upřímný signál (anglicky honest signal) vypovídající o kvalitě samce. Tímto principem se v biologii myslí, že určitý tělesný (fenotypový) rys samce dává samičce jasně na srozuměnou, že její potenciální partner je v dobré kondici. O takové samce je pochopitelně mezi samičkami podstatně větší zájem. A čím větší zájem, tím více potomků může samec zplodit. Odborně říkáme, že se tím zvýší jeho evoluční zdatnost čili fitness,“ říká Pavel Munclinger.
Výzkumy vedené Tomášem Albrechtem prokázaly, že u hýlů rudých tomu tak skutečně je. Barvivo, které dává peří jejich samců rudou barvu, sice pochází z potravy, jeho konkrétní odstín je ale jednoznačně spojen se zdravotním stavem jedince. Můžeme tedy skutečně říci, že čím výraznější barvu samec má, v tím lepší kondici se nachází.
U hýlů se k tomuto jednoznačnému upřímnému signálu přidává ještě jedna zajímavost. Tento pták žije v párech, samečci však mají poměrně velkou tendenci své vyvolené „podvádět“ a pářit se s jinými samičkami. Aby zoologové zjistili, zda krásné zbarvení předurčuje samečka k většímu počtu „záletů“, bylo potřeba využít sofistikovanější techniky.
Genetické analýzy nakonec odkryly podivuhodný příběh, který se ve světě hýlů odehrává. Atraktivní, tedy v první řadě krásně vybarvení samci jsou na tom skutečně dobře. Nejenže dokáží svést řadu samiček v okolí, ale na druhou stranu je nepodvádějí jejich vlastní partnerky. Takový samec je nakonec z evolučního hlediska nesmírně úspěšný: má více mláďat, než kolik je vajíček v hnízdě, o které pečuje společně s partnerkou.
„Jsou to zkrátka borci,“ shrnuje lakonicky Pavel Munclinger.
Ve druhé části povídání o hýlech rudých se s biology vypravíme do světa. Prozkoumáme trasy každoročního tahu hýlů a přistihneme evoluci takříkajíc při činu.
Michal Andrle
Půdy kontaminované těžkými kovy se zpravidla nacházejí v okolí důlních ložisek, skládek nebo továren. Méně se však ví, že podobně toxická stanoviště se v přírodě vyskytují i zcela přirozeně.
2x Biolog
Zrod krásných zelených tektitů, nalézaných především v jižních Čechách a na jižní Moravě, proběhl za velice dramatických okolností na západě dnešního Bavorska.
1x Geolog
Je to hrozně jednoduché, stačí se zaregistrovat, vyplnit o sobě všechny údaje a my ti pošleme Kartu přírodovědce s tvým jménem, na kterou můžeš čerpat mnoho výhod.
Katalog pro učitele je nabídkový systém, kde si zaregistrovaný učitel může zapůjčit odborné přístroje, objednat praktická cvičení nebo přednášky pro studenty.