Byla to holka nebo kluk?

Ty byly buď příliš nespolehlivé, nákladné, nebo docházelo k poškození kostry při odběrech vzorků. V posledních letech se ale objevila nová metoda na odhad pohlaví, jejíž úspěšnost a míru poškození kostry při odběru vzorků se rozhodl zhodnotit, a dokonce i v praxi otestoval výzkumný tým v čele s Jaroslavem Brůžkem z Katedry antropologie a genetiky člověka Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.

Nalezené kosterní ostatky lidí, kteří žili mnoho let před námi jsou unikátní, a proto jsou jako součást kulturního dědictví pečlivě uchovávány pro budoucí generace. To ale může představovat problém pro badatele, kteří pro svojí práci potřebují vzorky právě z oněch vzácných koster.

Pohlaví je jedním z prvních údajů, který výzkumníky zajímá při sestavování biologického profilu jedince z kosterních ostatků. Biologické pohlaví lze zjistit neinvazivní metodou (tj. metodou, při které nejsou kosti nijak poškozovány) na základě hodnocení morfologických rozdílů mezi kostrami muže a ženy. Problémem je ovšem to, že jedinou částí kostry, pomocí které lze s nejvyšší spolehlivostí určit pohlaví je pánev, která se často nedochová. Metody užívající pohlavních rozdílů kostry navíc nejde použít pro kostry nedospělých jedinců.

Metodou odhadu pohlaví s vysokou mírou spolehlivosti je DNA analýza. Ta má ovšem několik omezení, včetně vyšších nákladů a poškození kostry, ke kterému dochází během odběru vzorků.

Poslední roky je na vzestupu ještě další, třetí alternativa. Jde o tzv. proteomickou analýzu, při níž je pohlaví určeno na základě přítomnosti dvou variant jednoho proteinu, který se nachází v zubní sklovině. Konkrétně se jedná o protein amelogenin. Ten má buď variantu AMELX, která je přítomná u obou pohlaví, nebo AMELY, kterou mají pouze příslušníci mužského pohlaví.

Právě pro tuto analýzu se rozhodli autoři studie. Jejich cílem bylo ověřit její spolehlivost a zhodnotit, nakolik byl zub poškozen při odběrech vzorků. Odběr byl prováděn za pomoci krátkodobého ponoření korunky zubu do slabého roztoku kyseliny chlorovodíkové a následně byl vzorek analyzován hmotovým spektrometrem (metoda využívající rozdílných hmotností molekul).

Proteomická analýza byla nejdříve provedena na 60 vzorcích se známým pohlavím – se stoprocentními výsledky, a následně byla aplikována i na vzorky z období okolo 9.–11. století, u kterých pohlaví nebylo známo.

Poté bylo pomocí elektronového mikroskopu a rentgenové mikrotomografie (metoda sloužící pro zobrazení vnitřní struktury, aniž by došlo ke zničení vzorku) zhodnoceno poškození, které bylo způsobeno odběrem vzorků pro proteomickou analýzu.

Pohled pouhým okem odhalil pouze drobnou změnu barvy a ztrátu lesku zubů. Bližší pohled pak ukázal, že došlo k zvětšení mikroporozity, rozšíření rýh a prasklin, a případnému zvětšení přítomných kazů. Celkem došlo ke ztrátě cca 10 % skloviny a 2 % dentinu. Jedná se tedy o malé poškození, zvláště v porovnání s jinými metodami.

Spolehlivý odhad biologického pohlaví nám může pomoct odhalit nejrůznější aspekty ze života dávných lidí, např. rozdílnou dietu mezi pohlavími nebo některé sociální aspekty jako třeba odlišné zvyklosti při pohřbívání mužů či žen.