Toulky za vědou - Hibschova stezka

Krajina Českého středohoří je tvořena úchvatnými scenériemi kuželovitých vrchů sopečného původu vystupujících z polabské roviny. Odedávna byla inspirací básníků a malířů. Kromě umělců ale ovlivnila a nasměrovala mnohé badatele, kteří svůj život zasvětili jejímu zkoumání. O poznání Českého středohoří a sopečného fenoménu se nejvíce zasloužil geolog Josef Emanuel Hibsch (1852–1940), jenž ve své vědecké práci a obdivuhodném mapovém díle celou oblast dokonale popsal a všechny jím popsané lokality lze i po sto letech identifikovat.

V dosud nepřekonaném díle Minerály Českého středohoří z roku 1934 s poděkováním zmínil všechny sběratele a místní badatele od místních profesorů na gymnáziu přes přednostu železniční stanice až po místního poštmistra, kteří ho přivedli na zajímavé lokality. V tomto obsáhlém poděkování se dochoval odraz tehdejšího světa, kde sbírání minerálů či zkamenělin bylo spojujícím zájmem mnoha lidí bez ohledu na národnost, vzdělání a profesi.

Zatímco univerzitní česká geologie na počátku 20. století stagnovala, na neakademické půdě samotného Středohoří se pěstovala na vysoké úrovni a ochrana přírody těží z jejích výzkumů dodnes.

Díky aktivitám Severočeského exkurzního spolku byly zachráněny před vytěžením četné geologické památky jako vodopád Vrkoč, Zlatý vrch, částečně odtěžený vrch Radobýl, nebo známé čedičové varhany Panské skály. Na fotografii vidíme J. E. Hibsche (vpravo), který se trvale zasazoval o ochranu geologických památek, jak vede exkurzi u vodopádu Vrkoč.

Čedičová skalka připomínající ležící kočku se nachází v loukách mezi Litoměřicemi a Žitenicemi. Pamatuje nejen dobu, kdy na našem území v třetihorách rostly skořicovníky, či se potloukali šavlozubí tygři, ale i mnohem pozdější návštěvníky, kteří zde v druhé polovině 19. a na počátku 20. století konali sběratelské výpravy, exkurze a výlety jako členové Severočeského exkurzního spolku (Nordböhmischer Exkursions-Club).

Kameny tvořící zastavení Hibschovy stezky řadíme mezi třetihorní křemence. Do písečných usazenin na počátku třetihor pronikal vulkanismus a způsobil hydrotermální přetvoření křemenné písčité hmoty v tzv. křemence. Struktura jednotlivých zrn písku už není patrná jako v pískovci, ale je slitá v kompaktní hmotě. Tyto křemence leží ve velkých blocích, často neobvyklých tvarů a barevně žíhané, po celém úbočí, kde stezka prochází. Jednotlivé kameny jsou věnovány osobnostem místních badatelů.

Více najdete na stránkách projektu Živá mapa – topografie dějin vědy v českých zemích na www.historyofscience.cz (společný projekt kateder Přírodovědecké fakulty UK - katedry filosofie a dějin přírodních věd a katedry geografie). Zde si můžete hledat libovolná místa  v mapě, či v rozšířené verzi mapy nazvané E-atlas  listovat provázanými místy a osobnostmi s nimi spjatými (viz např. Hibschova stezka, Mineralogické muzeum J. E. Hibsche, geologická lokalita Kočka atd.).

Do svého mobilního telefonu si také můžete stáhnout aplikaci Stezkami vědy.

A o tématu si můžete přečíst také na stránkách Vesmíru.