"Rostu tam a zase zpátky"

A hustý podrost oživuje velmi čile, protože musí neustále hledat potravu. Aby vyrostl do své skromné velikosti a udržel se i poté naživu, nemůže zůstat bez potravy déle než dvě až tři hodiny. Denně spotřebuje potravu odpovídající až 90 % jeho vlastní hmotnosti.

Rejsek patří mezi hmyzožravce, je tedy nasnadě, co představuje největší podíl na jeho jídelníčku. Hmyz ovšem doplňuje dalšími drobnými bezobratlými, příležitostně také mršinami, semeny, lesními plody a houbami. Co ale v zimě, kdy má každý hmyzožravec výrazně zúžený jídelníček?

Rejsek sice za svůj život většinou prožije jen jednu zimu. Samice rejska obecného rodí mláďata během vegetačního období roku počínaje květnem, a to až ve třech vrzích. Mláďata záhy dosáhnou velikosti dospělce, ovšem pohlavní dospělost je čeká až po přezimování.

Řada drobných savců přečkává zimu hibernací. Pro rejska, s jeho intenzivní příjmem potravy, však tato možnost nepřipadá v úvahu. V zimním období se navíc musí vyrovnat s nepřízní počasí, která rozhodně nevychází vstříc jejich potravním nárokům. Přesto způsob, jak překonat svou jedinou zimu zná.

Do zimního spánku sice upadnout nemůže, může ovšem zařadit zpětný chod ve svém růstu a zmenšit svou tělesnou velikost. Poprvé tuto skutečnost pozoroval a prokázal polský zoolog August Dehnel koncem čtyřicátých letech (odtud „Dehnelův fenomén“). Měřil lebky rejsků obecných a došel k závěru, že u přezimujících rejsků se snižuje výška mozkovny. Později další mammalogové zjistili, že se snižuje i hmotnost řady orgánů a celková tělesná hmotnost.

Doktor Vladimír Vohralík z katedry zoologie PřF UK spolu se svou studentkou Lucií Novákovou zkoumali změny ve velikost rejsčích lebek v závislosti u jedinců v závislosti na jejich věku a pohlaví.  Měřili lebky 173 rejsků obecných. Tato množina obsahovala jak lebky juvenilních, tohoročních jedinců, tak lebky plně dospělých jedinců, kteří již mají přezimování za sebou. Zastoupeny byly lebky samčí i samičí, neboť pohlavní dimorfismus byl u rejsků dlouhodobě velmi opomíjen.

Analyzovaný kosterní materiál patřil exemplářům nachytaným v sedmdesátých letech v rezervaci Žofínský prales v Novohradských horách. Zmínění zoologové rozdělili materiál do čtyř skupin, a to v závislosti na věku a pohlaví. U takto drobných savců je pro analýzu jejich koster nutné zvětšení za použití stereomikroskopu a pořízení mikroskopických snímků. Autoři fotografovali u každého jedince lebku z dorsálního i ventrálního pohledu a levou spodní čelist, jak z bukální (vnější) tak z linguální (vnitřní) strany.

Za pomoci specializovaných počítačových programů provedli u každé lebky a každé čelisti sedm měření. Na dorzální straně se jednalo o šířku mezi jařmovými oblouky, mezi očnicemi a o celkovou šířku lebky. Z ventrální strany změřili délku čenichu, mozkové části lebky a horní řady třenových zubů a stoliček. Na vnější straně lebky proběhla měření spodní čelisti – šlo o měření její výšky, výšky čelisti pod první stoličkou a délky viditelné části řezáku (tj. bez kořene zubu). Na vnitřní straně byla měřena její délka, zubní řady a délka řady stoliček.

Vliv věku a pohlaví na hodnoty změřených tělesných parametrů byl zjišťován pomocí statistických testů ANOVA. Vliv věku byl prokázán u sedmi ze všech čtrnácti měřených tělesných parametrů. Vliv pohlaví byl odhalen pouze u tří ze všech těchto rozměrů. Vyslovení všeobecné hypotézy o vlivu pohlaví na velikostní rozdíly mezi juvenilním a dospělými rejsky by však bylo předčasné, protože tento faktor do analýz dlouhodobě zařazován nebyl. Je nicméně patrné, že pohlaví i věk mají na rozměry rejsčích lebek vliv.

Autoři studie rovněž poukazují na odlišnou míru této odlišnosti v závislosti na prostředí, které analyzovaná rejsčí populace obývá. Například mammalog Miloslav Homolka v osmdesátých letech odhalil ve Vysokých Tatrách u rejsků po přezimování výrazně vyšší hodnoty kondylobasálních délek než u juvenilních jedinců. Naopak u jedinců z jihomoravských populací k žádnému podobnému prodloužení nedocházelo.

Závěrem lze konstatovat, že během života rejska obecného dochází ke změnám nejrůznějších tělesných rozměrů a to obousměrně. Některé se zvětšují, jiné se zmenšují. Práce dr. Vohralíka a Lucie Novákové je příspěvkem, který ukazuje na množství faktorů určujících, jaké tělesné parametry se budou měnit a jestli se budou zvětšovat či zmenšovat. Vedle vlivu pohlaví půjde pravděpodobně také o prostředí, které rejsčí samice či samci obývají.