Pohled na zoubek slonům a starožitníkům

Zákaz obchodu však není kompletní. Například v EU se stále povoluje obchod se starožitnostmi vyrobenými ze zvířat, která byla zabita více než 50 let před tím, než začali být sloni, podobně jako řada dalších druhů, v EU před nadměrným mezinárodním obchodem chráněni. Argumentuje se tím, že zabití zvířat „tehdy“, neohrožuje současné populace. Je však všechno, co je prohlašováno za starožitné, opravdu staré? Vědci z Centra forenzních studií Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy a Ústavu jaderné fyziky Akademie věd ČR analyzovali artefakty ze slonoviny zadržené Českou inspekcí životního prostředí, ověřovali jejich stáří udávané obchodníkem a dospěli k překvapivým závěrům.

Slonovina byla vždy prestižním artiklem, symbolem bohatství a vysokého společenského postavení, oceňovaným při výrobě uměleckých nebo náboženských předmětů, nábytku, dekorací, šperků nebo hudebních nástrojů. Masivní poptávka po slonovině v 19. a 20. století, kdy byli sloni loveni pouze pro svoje řezákové zuby – kly, způsobila během zhruba stovky let drastický pokles počtu slonů všech tří druhů (dvou afrických a jednoho asijského) na hranici hluboko pod 20 % původního stavu. Od roku 1989 zakazuje mezinárodní obchod se slonovinou Úmluva o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (CITES), kterou dodržují také členské státy EU, včetně České republiky. Jednou z nemnoha výjimek z tohoto zákazu je obchod se starožitnostmi – tj. opracovanou slonovinu pocházející ze zvířat usmrcených před rokem 1947.

K obchodované starožitné slonovině je třeba přikládat doklady uvádějící její původ a stáří. Obecně je známo mnoho skutečných nebo fiktivních příběhů o případech, kdy byl obraz, kus nábytku nebo jiné artefakty prohlášeny za starší, než ve skutečnosti byly. Obchodníkům se pak často podařilo oklamat i ty nejlepší odborníky a prodat podvrh za obrovskou částku. Dá se tedy předpokládat, že podobné případy existují i u slonoviny, kde je však motivací umělého “zestárnutí“ navíc rovněž snaha obejít zákaz prodeje.

Nelegální obchod s volně žijícími druhy mají často na svědomí organizované zločinecké skupiny. V podstatě se totiž jedná o vysoce výdělečný trh, jímž protéká několik miliard dolarů ročně a používané postupy jsou dokonce srovnatelné s praktikami obchodníků s narkotiky nebo teroristických organizací.

Nejvyšší poptávka po slonovině je v současné době v Číně, Thajsku a Japonsku, zatímco v České republice byla vždy nízká. Podíl nelegálního obchodu však není přesně znám.

Tým analyzoval vybraných 25 sošek a zdobených klů ze slonoviny afrických slonů z celkem 77 předmětů (o souhrnné váze 47 kg!) zadržených v roce 2016 v domě obchodníka se starožitnostmi v rámci operace zaměřené na internetový nelegální obchod se slonovinou. Kontrolovaná osoba působila hlavně na českých aukčních webech a k řadě artefaktů (ke 14 ks z 25 datovaných sošek) doložila prohlášení znalce v oboru starožitností, totiž že předměty pocházejí z přelomu 19. a 20. století.

Pro ověření deklarovaného stáří slonovinových sošek byla tato prohlášení porovnána s výsledky metody radiouhlíkového datování provedeného na pracovišti Ústavu jaderné fyziky AV ČR. Radiouhlíkové datování umožňuje určit stáří předmětů na základě poklesu aktivity radioaktivního izotopu uhlíku 14C. Následkem jaderných testů v padesátých a šedesátých letech minulého století se významně navýšilo množství 14C v moderních předmětech, což umožňuje určit jejich stáří s přesností i v řádu jednotek let.

Zatímco přizvaný znalec došel k závěru, že 14 z 25 jím hodnocených předmětů je jednoznačně starožitných, radiouhlíkové datování s vysokou jistotou prokázalo, že 17 předmětů z 25 zcela určitě starožitnost není a u zbývajících vzorků metoda nedokáže rozhodnout, jestli jsou starožitné nebo ne.  Datování radiouhlíkovou metodou odhalilo, že se znalec mýlil ve 12 případech ze 14.

Procento falešně „starožitných“ artefaktů je zarážející, vzhledem k tomu, že slonovina není v České republice nejčastější položkou obchodu se starožitnostmi a obchod se slonovinou nemá ani žádný podstatný význam v českém náboženství, historii nebo pověrčivosti.

Autoři tedy doporučují, aby hodnocení stáří slonovinových předmětů nebylo založeno pouze na odborném posudku, ale také na přesnějším a cenově celkem dostupném radiouhlíkovém datování.

Diskuse ohledně tohoto tématu stále probíhá. Některé orgány totiž navrhují úplný zákaz obchodu se slonovinou (ať už starožitnou či nikoli), což samozřejmě někteří obchodníci a odborníci na starožitnosti nevítají právě s nadšením.