Není povodeň jako povodeň

Blanka Gvoždíková a Miloslav Müller z katedry fyzické geografie a geoekologie proto zhodnotili povodně v západní a střední Evropě z posledních 60 let. Autoři rozebírali a hodnotili extrémní povodně mezi lety 1951 a 2013 na pomezí západní a střední Evropy. Jejich příčiny, ale i časové rozložení během roku se liší. V západní Evropě přicházejí zejména v chladné polovině roku a jsou spojené s vyššími srážkami způsobenými zonálním přenosem vlhkosti z Atlantiku na evropský kontinent. Pokud se přesouváme více na východ, přibývá povodní v teplé půlce roku, které často souvisí s přísunem teplého a vlhkého vzduchu z oblasti severního Jadranu právě nad území střední a východní Evropy.

Hodnotit samotné povodně lze z mnoha hledisek: vyčíslením škod, počtem obětí, ale také dosaženými průtoky na řekách, množstvím spadlých srážek, geografickou polohou a rozsahem, extremitou dané povodně ve vztahu k jiným povodním.

Vědci ve studii pracovali s daty denních průtoků řek v rámci povodí sedmi států: Česka, Slovenska, Polska, Rakouska, Švýcarska, Německa a Nizozemska, tedy řek Rýna, Emže, Vezery, Labe, Odry a Dunaje. Na jejich základě pak charakterizovali povodně – stanovovali míru extremity povodně zahrnující velikost odtoku, plošný rozsah povodně i délku jejího trvání. Nakonec byla povodeň zařazena do teplé nebo studené části roku a geograficky lokalizována.

Z výsledků vyplývá, že typů povodní je možné zaznamenat celou plejádu – od krátkých po několikadenní, od plošně malých po rozsáhlé. Velkých povodní v chladné polovině je obecně více a zasahují větší území; úplně největší však byla povodeň z června 2013, která zasáhla neočekávaně hodně povodí Rýna a Vezery. V Čechách neblaze proslulá povodeň z roku 2002 je pak ve sledovaném období třetí největší. V teplé půlce roku docházelo k více povodním v povodí Odry, Dunaje a Labe ve východní části vybraného území. V rámci celého časového úseku je znatelný nárůst počtu povodní od 80. let. V 60. letech studie téměř žádné velké povodně neeviduje, v 80. letech a mezi lety 1993 a 2006 jich ale bylo hned několik.

Riziko povodní je způsobeno nejen změnou klimatu, ale také lidskými zásahy podél toků a obecně změnami v krajině vedoucími k extrémnějším a rychlejším povodním. Dalším důležitým faktorem je stav krajiny a půdy před povodní. Nasycená vlhká půda, ve které již není místo pro další vodu, logicky vede ke zvýšení povrchového odtoku a k povodním. Na druhou stranu je zajímavé, že v 50., 80. a 90. letech je patrné následování povodní velkými suchy, což je fenomén zasluhující pozornost.

Právě výzkum meteorologických podmínek ve spojení s povodněmi je dalším možným směrem, který nám pomůže pochopit, jak taková komplexní hrozba jako povodně funguje.