Mlhy nad Českem. Jaký je jejich vývoj?

Zároveň však mohou být nebezpečné v souvislosti se sníženou viditelností a vzniku nebezpečných kyselin při spojení se znečišťujícími látkami. Donedávna však jejich podrobnému výzkumu nebyla věnována dostatečná pozornost. Vědci v čele s doc. Ivou Hůnovou z Ústavu pro životní prostředí PřF UK se proto zaměřili na komplexní zhodnocení výskytu tohoto důležitého jevu na území Česka z dlouhodobého hlediska.

Mlhou lze nazývat meteorologický jev, při němž se sníží horizontální dohlednost pod 1 km z důvodu výskytu ve vzduchu rozptýlených vodních kapiček nebo ledových krystalků. Ke vzniku mlhy dochází, pokud teplota vzduchu klesne na teplotu rosného bodu, přičemž se častěji tvoří v místech, kde se vyskytují kondenzační jádra podporující vznik mlhy. Mezi kondenzační jádra často patří emise z dopravy, lokálních topenišť či průmyslu (nejčastěji SO42-, NH4+ a NO3-), což je také jeden z důvodů vyššího výskytu mlh ve městech v zimním půlroce.

Ač v některých koutech světa představuje mlha spásu a vítaný jev přinášející vláhu, ve střední Evropě, kde, zejména v souvislosti se znečištěním (a vzájemným působením znečišťujících látek a vody), může představovat závažný problém pro zdraví obyvatel i přírodu (např. úhyn lesů).

Se zvyšující se délkou kontinuálního měření výskytu mlh na celém světě je možné pozorovat dlouhodobé i sezónní trendy. Povětšinou dochází k poklesu výskytu mlh v posledních desetiletích, což je spojováno se snížením znečištění a také změnou klimatu a nárůstem teplot. Nárůst výskytu mlh je spojován zejména se zvyšujícím se znečištěním vzduchu, konkrétně v jihovýchodní Asii. A jak je na tom Česko?

Iva Hůnová spolu se svým týmem podrobně analyzovala data z vybraných 12 různých míst v Česku s dlouhodobým pozorováním od 60. let 20. století. Jednalo se o výběr stanic z různého prostředí (městské, venkovské, horské) v různých geografických oblastech a nadmořských výškách (253–1 322 m n.m.).   

Pro analýzu byl použit moderní přístup - semiparametrický model založený na modelu GAM (zobecněný aditivní model, generalised aditive model), díky kterému bylo možné určit pravděpodobnost výskytu mlh. Za dny s mlhou byly považovány takové, při kterých se alespoň jednou za den mlha objevila. V potaz přitom byla brána mlha o mocnosti přesahující dva metry a složená z vodních kapiček.

Jelikož na stanicích bylo po roce 2007 nahrazeno do jisté míry subjektivní pozorování profesionálním pozorovatelem automatickými přístroji, musela být tato změna brána v úvahu i při statistických analýzách. U poloviny míst bylo potvrzeno, že přístrojové měření oproti pozorování člověkem zachytí více dnů s mlhou.

U všech sledovaných stanic z různých prostředí bylo možné pozorovat dlouhodobý pokles výskytu mlh, přičemž průběh během celého sledovaného období se odlišoval. Nejvíce mlh se vyskytovalo v 70. a 80. letech, což je možné dávat do souvislosti zejména se zvýšenou mírou znečištění ovzduší. Od té doby je možné sledovat pokles, přičemž na některých horských (Lysá hora, Milešovka) i městských (Cheb, Přibyslav) stanicích byl detekován mírný nárůst na začátku 21. století.

Na výskyt mlh má významný vliv roční období, což ukázala další část práce. Jelikož výskyt mlh souvisí se třemi základními faktory, kterými jsou tlak vodní páry, rosný bod a stav nasycení a přesycení a zároveň další podmínkou jejich vzniku je přítomnost kondenzačních jader, nebylo překvapující, že největší maxima bylo možné pozorovat zejména na podzim a v zimě. Největší rozdíl mezi výskytem mlh v zimě a létě byl pozorován na venkovské stanici Kuchařovice.  Naopak na horských stanicích, kde je vzhledem k podmínkám obecně nejvíce mlh, nebyl sezónní vliv tolik výrazný. Při srovnání jednotlivých desetiletí byl většinou zaznamenán pokles výskytu mlh, přičemž na Lysé hoře došlo během posledního desetiletí (2005–2015) k nárůstu pravděpodobnosti výskytu mlhy v zimě.

Autoři poukazují, kromě způsobu měření, také na důležitý vliv délky analyzované časové řady. V dřívější studii, která zahrnovala 27 let (1989–2015) na třech stanicích byl zaznamenán nárůst výskytu mlh. V současné studii při analýze 58 let dlouhé časové řady (1961–2018), kde byla zahrnuta i období s výrazným znečištěním ovzduší (zejména 70. a 80. léta 20.stol.) byl na všech 12 sledovaných stanicích však celkově sledován pokles.

Mlha je často spojována s negativními vlivy. Není to však ona, která představuje nebezpečí, ale znečišťující částice, které často její výskyt podporují. Sama mlha je důležitou součástí koloběhu vody a přináší mnoho dobrého, jako vláhu a čistší atmosféru. Studiu jejího výskytu a příčin vzniku nebyla donedávna věnována velká pozornost. Podrobné analýzy však přinášejí významné poznatky pro bližší pochopení probíhajících klimatických i environmentálních změn z různého pohledu a v odlišných přírodních podmínkách.