Masožravci ve stínu známějších kolegů

A právě na ně se zaměřil výzkum týmu ekologů a zoologů nejen z naší fakulty pod vedením Kláry Pyškové z Katedry ekologie PřF UK.

Liška, jezevec, kuna nebo lasice jsou běžnými druhy naší přírody, avšak podrobná znalost toho, jaká stanoviště si vybírají, chybí. Vědci proto umístili do Polabí několik desítek fotopastí. Ty byly rozmístěny ve čtyřech různých prostředích – v mokřadu, lužním lese, smíšeném lese a zarůstajících lukách s křovinami. Poté autoři zjišťovali, jak šelmy prostředí využívají.

Nejvíce nalezených záznamů ve fotopastech bylo z prostředí mokřadů. Ty vyhledávali lišky, kuny (skalní i lesní), lasice a také tchoři a vydry. Druhým nejoblíbenějším prostředím byly louky s křovinami, zde byl kromě relativně četnějšího jezevce nebo lasice zaznamenán i výskyt pro naše končiny exotického šakala. Jezevec vykazoval obecně preferenci suchých biotopů, tedy kromě zmíněných luk i smíšeného lesa. Nejméně využívaným biotopem pak byly lužní lesy, na které byl silně vázán výskyt tchoře a vydry, ale také zde bylo možné zahlédnout relativně často kunu.

Celkem se podařilo zachytit devět druhů masožravců, nejpočetněji liška, jejíž výskyt byl také nejvyváženější napříč zmíněnými čtyřmi prostředími. Četný byl i výskyt obou druhů kun a jezevce. Ostatní druhy se podařilo zachytit již méně. U nejčetnějších druhů vědci dále sledovali i aktivitu během dne a roku – zatímco aktivita lišky vzrůstá od jara do konce roku, záznamy jezevce fluktuovaly s nejvyšší aktivitou v dubnu a říjnu. Lišky a kuny byly aktivnější přes den v létě, naopak v zimě přes noc, jezevci vždy v noci. Z výsledků je patrné, že pozorované druhy zvířat se dokázaly přizpůsobit kulturní fragmentované krajině a prospívají v ní.