Líska místo buku

Dosud platná teorie praví, že teprve naši předkové měli krajinu Evropy zásadně proměnit – kácením lesů, vysoušením bažin a obděláváním vřesovišť měli vytvořit rozmanitou krajinu luk, vřesovišť a pastvin, tedy kulturní krajinu. Nový výzkum vedený univerzitou v dánském Aarhusu a publikovaný v magazínu Science Advances naznačuje, že v evropské krajině ani v poslední době meziledové (před cca 100 tisíci lety, tedy před příchodem moderního člověka), kdy panovalo mírné klima podobné tomu dnešnímu, hustý les nepřevládal. Členem širokého mezinárodního týmu byl i Petr Kuneš z katedry botaniky Přírodovědecké fakulty UK.

BOJ O SVĚTLO

O sluneční světlo se ve světě rostlin velmi tvrdě soupeří. A vítězí stromy, které svými korunami dosahují nejvýše, a mohou tak zachytit nejvíce světla. Například v bukových lesích nemohou růst takřka žádné menší stromy a keře. Podle dosud platné teorie by v lesích poslední doby meziledové měly dominovat právě takové vysoko rostoucí stinné stromy – smrk, lípa, buk a habr. V nové studii však výzkumníci, kteří pracovali s pylovými daty z velké části Evropy, došli k závěru, že ve vegetaci převažovaly rostliny, kterým se v hustém lese nedaří. Díky analýzám subfosilního pylu dokázali například určit, že velké plochy krajiny pokrývala líska, tedy keř, který v hustém lese běžně nenajdeme. Líska prospívá ve volné krajině, případně v otevřeném nebo narušeném lese a dobře snáší působení velkých zvířat.

VLIV MEGAFAUNY

Pokud však v tehdejší Evropě nerostl hustý les, jak potom její krajina vypadala? Podle nové studie pokrývala 50 až 75 procent krajiny otevřená nebo polootevřená vegetace, přičemž hlavními ekologickými činiteli byli tehdejší velcí savci – zubři, koně, bizoni, sloni a nosorožci. Ti spotřebovávali velké množství rostlinné biomasy, čímž zamezovali vzniku souvislých stromových porostů. Kromě nich nelze vyloučit ani další faktory, jako jsou povodně a lesní požáry, neexistují však žádné doklady, že by takové disturbance hrály hlavní roli.

Lesní požáry totiž například podporují růst borovic, ve zkoumaných vzorcích však výskyt borovice nijak nevybočoval. Přímé důkazy o působení velkých zvířat sice výzkumy nepřinesly, v současných evropských lesích, ve kterých se dosud velká zvířata, například zubři, vyskytují, však můžeme vidět  podobný jev. Nepřímé důkazy poskytují rovněž fosilie brouků z poslední doby meziledové z Britských ostrovů. Přestože existují druhy brouků, kterým se daří v lesích s častými lesními požáry, v subfosilních datech nebyl nalezen žádný z nich. Zkoumané fosilie patřily z velké části broukům žijícím na exkrementech, což opět naznačuje, že části krajiny byly hustě osídleny velkými býložravci.