Kdo rozhoduje, jak bude vypadat krajina kolem nás?

České zemědělství má oproti ostatním státům Evropské Unie určitá specifika. V Evropské Unii obhospodařují rodinné farmy více než 50 % zemědělské půdy, u nás je to necelých 25 %. Českému zemědělství dominují velké farmy, které působí převážně ve formě obchodních společností (průměrná velikost farmy, přes 130 hektarů, je v Česku největší ze států EU). Dalším specifickým rysem je, že v Česku zemědělci hospodaří na pronajaté půdě (v roce 2020 zhruba na dvou třetinách zemědělské půdy nehospodařili její vlastnici). Současná struktura vlastnictví půdy v Česku do značné míry reflektuje stav z poloviny 20. století, avšak podoba krajiny je odrazem současného vysoce produktivního zemědělství. Další zvláštní rys představují dotace, které v Česku tvoří více než polovinu příjmu farem, což je v rámci Evropské Unie nadprůměrná hodnota. Také velikost půdních bloků je v Česku největší ze všech států Evropské unie.

Využití ploch je v Česku systematicky studováno již od 70. let., zatím však šlo především o kvantitativní studie. Článek Tomáše Zavadila a Víta Jančáka v časopise Geografie propojuje kvantitativní data s kvalitativním výzkumem a dává tak hlouběji nahlédnout do problematiky propojující zemědělství a přeměnu krajiny.

Data z předchozích výzkumů ukazují, že hlavní motivací evropských farmářů je snaha dosáhnout ekonomického zisku. Zároveň se však ukazuje, že v oblastech s méně vhodnými podmínkami (například v horských oblastech) jde zemědělcům také o zlepšení životního prostředí. Tato studie logicky navazuje na předchozí práce a autoři si v ní kladou tři otázky: (1) Jaký má vliv rozhodování zemědělců na výslednou podobu krajiny v Česku? (2) Jaké faktory nejvíce ovlivňují rozhodování zemědělců o zaměření jejich zemědělské činnosti a tím i rozhodování o podobě krajiny? (3) Jakou roli v tomto procesu hraje sociální kapitál?

Jako modelové území si autoři vybrali správní obvod obce s rozšířenou působností Tábor. Kvantitativní data z databází ukázala, že hodnoty vybraných socioekonomických a environmetálních charakteristik v modelovém území jsou podobné průměrným hodnotám za celé Česko. Autoři zde potvrdili dominanci malého počtu velkých farem, oproti průměrným hodnotám v Česku je však v modelovém území vyšší podíl zemědělské půdy obhospodařované fyzickými osobami. Mediánová velikost půdních bloků v modelovém území je mírně vyšší, než v celém Česku (medián velikosti půdního bloku v Česku je 1,8 ha, v modelovém území 2,4 ha). Díky podobnosti vybraných socioekonomických a environmentálních charakteristik v modelovém území a Česku tak lze výsledky z případové studie zobecnit pro celé Česko.

V představené případové studii byla použita primárně kvalitativní data, která byla získána pomocí řízených rozhovorů se zemědělci. Rozhovory umožnily autorům dostat se k hlubším informacím o pohledu respondentů na dané téma a jejich motivace pro zemědělskou činnost. V rámci studie bylo osloveno 23 osob a 15 svolilo k provedení rozhovorů, participanti byli vybíráni tak, aby studie obsáhla celé spektrum zemědělců v oblasti.

Oslovení respondenti uvedli velké množství důvodů pro provozování daného typu zemědělské činnosti. Nejčastěji zmiňovali environmentální důvody, a to jak všech 6 respondentů, kteří hospodaří ekologicky, tak i někteří zemědělci hospodařící v režimu konvenčního hospodářství. Většina zemědělců zařazených do výzkumu vnímala životní prostředí jako důležitý, či přímo zásadní faktor pro jejich činnost. Pojetí environmentálních důvodů pro provozování zemědělské činnosti v dané podobě v praxi se však mezi jednotlivými zemědělci poměrně výrazně lišilo. Někteří zmiňovali snahu o udržení ztrátové živočišné výroby, aby mohli hnojit organickými hnojivy, jeden z respondentů se zaměřil na obnovu starého sadu na části obhospodařované půdy. Zemědělci, kteří vnímají životní prostředí jako důležitý faktor, se často zapojují do místních aktivit (členství v orgánech místní samosprávy nebo ve Sdružení dobrovolných hasičů) a vytváření pracovních míst, tudíž aktivně přispívají k tvorbě sociálního kapitálu.

Další zmiňované důvody byly subjektivní, tedy to, k jaké zemědělské činnosti má respondent blízký vztah. Důležitým argumentem pro volbu určitého typu hospodaření může být například dlouhodobá specializace na konkrétní odvětví. Zajímavé je, že ekonomické důvody k zemědělské činnosti zmiňovali pouze zemědělci z menších farem hospodařící jako fyzické osoby. Tito respondenti naráželi na problém nízké rentability zemědělské výroby v Česku.

Z výzkumu vyplynulo, že zemědělci svou aktivitou cíleně mění využití ploch a tím pádem i podobu krajiny v Česku. Téměř 50 % respondentů uvedlo, že buď změnili, nebo plánují změnit využití jimi obhospodařovaných ploch. Ve většině případů se jednalo o přeměnu orné půdy na trvalé travní porosty, které jsou většinou následně využívány pro extenzivní pastvu. Motivace pro změnu využití ploch se v těchto případech často pojí s horší úživností obhospodařované půdy. Přes 70 % respondentů uvedlo, že podobu svého hospodaření upravili kvůli nastavení dotací. Jednalo se především o zmenšení půdních bloků, větší využití zeleného hnojení a osetí větší plochy krmnými plodinami.

Předchozí výzkumy v Dánsku ukázaly, že snahu aktivně měnit krajinu mají hlavně zemědělci, kteří svou zemědělskou činnost považují spíše za životní styl než za primární způsob vydělávání peněz. Výzkum v Česku naopak ukázal, že nastavení dotační politiky má velmi výrazný vliv na podobu hospodaření, a tudíž je jedním z hlavních faktorů, které ovlivňují využití ploch a podobu krajiny.