Kam se plazí budoucnost plazů a obojživelníků?

Většinu z nich bychom nalezli v zákonem chráněných oblastech, jejichž cílem je ochrana nejen biodiverzity, ale i přírodních zdrojů. Globální oteplování je hrozba, jejíž vliv na plazy a obojživelníky dosud nebyl příliš prozkoumán. To ale změnil tým, jehož součástí byl i Jiří Šmíd z Katedry zoologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.

Nynější chráněné oblasti mají důležitou roli v ochraně druhů a jejich přirozeného prostředí. To se ale s klimatickou změnou mění a je tedy otázkou, zda a jak efektivně budou chráněné oblasti nadále plnit svou funkci. Přitom právě budoucímu vývoji druhů je potřeba přizpůsobit i plánované kroky v ochraně přírody, ať už to je zvětšení chráněných oblastí nebo cílená ochrana nejvíce zasažených druhů. 

Aby bylo možné určit jaký postup je vhodný, používají vědci tzv. species distribution models (SDM), který pomocí počítačového algoritmu předpovídá budoucí rozšíření druhů na základě dat o teplotě, o množství srážek a dalších proměnných. Tato metoda ale nebyla dosud použita pro posouzení vlivu klimatické změny na celosvětovou ochranu herpetofauny, přestože jsou obojživelníci a plazi jedněmi z nejvíce ohrožených druhů na Zemi. Jejich počty drasticky klesají, a to hlavně v důsledku globálního oteplování. Proto vědci v této studii shromáždili data o výskytu obojživelníků a plazů z celého světa a zaměřili se na to, jak efektivní pro ně dosavadní chráněná území jsou a jaké výhledy připravuje klimatická změna do budoucna. 

Přes 90 % plazů i obojživelníků má nyní v chráněných územích vyhovující stanoviště a podíl prostředí vhodného pro plazy a obojživelníky se bude v chráněných oblastech zvyšovat. I když to zní pozitivně, je to vlastně špatná zpráva. Důvodem pro toto zvýšení je totiž to, že mimo chráněná území budou vhodná stanoviště ubývat, hlavně v důsledku globálního oteplování a dalších negativních faktorů. Chráněná území tak budou pro výskyt plazů a obojživelníků ještě důležitější. 

Jejich význam se ale s klimatickými změnami nezmění všude stejně. Například v Jižní Americe budou v důsledku globální změny chráněná území účinnější pro obojživelníky, ale ne pro plazy. Ve většině částí světa ale budou chráněné oblasti pro ochranu herpetofauny důležité. Mimo jiné proto, že klima v chráněných oblastech není tak extrémní a globální změny v nich nejsou tak rychlé. Také je zde více srážek, což je pro plazy a obojživelníky naprosto ideální. Společně tyto faktory zmírňují dopady klimatických změn.

Bohužel vědci předpovídají, že několik stovek plazů i obojživelníků v důsledku globálního oteplování v tomto století vymře. Nepomáhá tomu ani to, že ani nyní se spousta druhů nevyskytuje ve stávajících chráněných oblastech a tento počet časem dokonce vzroste. Dalším zjištěním této studie je, že většina druhů má v chráněných oblastech jen zlomek svého prostoru, což je potřeba co nejdříve změnit a oblasti zvětšit. Vědci dále vyzývají ke zvýšení stupně ochrany u dosud méně chráněných území, hlavně v tropických a subtropických lesích a v rozvojových zemích, kde jsou nedostatky v ochraně přírody největší.

Změny v důsledku globálního oteplování přichází plazivým tempem, nesmíme je ale podcenit a je potřeba učinit kroky pro ochranu ohrožených druhů s předstihem. Rčení lepší pozdě než nikdy, se v tomto případě nemusí vyplatit.