Jižní obři míří na sever

Výzkumníci z prestižních univerzit v čele s Gideonem L. van den Bergem z Univerzity v Pretorii v Jihoafrické republice spolu s odborníky na zoologii, včetně Pavla Hulvy a Petry Nevečeřalové z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, spojili své síly a přinesli zajímavé, avšak i znepokojivé výsledky ve výzkumu jednoho z největších savců naší planety, velryby jižní.

S globální změnou klimatu a působením člověka obecně se zásadním způsobem mění skupenství, chemismus i pohyby vodních mas na Zemi. Oceány, včetně Jižního oceánu, nejsou výjimkou. Dochází ke zvyšování teploty vody v oceánu, posunu atmosférických front směrem na jih, k okyselování (snižování pH) oceánských vod a změnám v sezónním rozsahu mořského ledu. Zmíněné vlivy mají významný dopad i na celkový život v oceánu včetně populační hustoty krilu (soubor drobných korýšů žijících ve světovém oceánu, zejména v polárním pásu), jedné z nejdůležitějších složek mořského potravního řetězce. Předpokládá se, že oteplení o 1 °C by mohlo zapříčinit pokles množství biomasy Antarktického krilu na jihozápadě Atlantského oceánu až o 95 %. Snížení množství potravy s sebou nese i obavy o velké savce tamního oceánu, mezi které patří i velryba jižní (Eubalaena australis).   

Na tuto gigantickou krásku, která tvoří významnou součást zmíněného ekosystému, se soustředili odborníci z několika zemí včetně Česka, aby zjistili, k jakým změnám či posunu došlo během posledních desetiletí a co by mohlo mít vliv na výrazný pokles její reprodukce v posledním období. K výzkumu využili vzorky kožní tkáně z 90. let 20. století, a dále z let 2015, 2016 a nově nasbíraných vzorků v roce 2019. Celkem porovnávali 122 vzorků, u kterých zjišťovali hodnoty obsahu stabilních izotopů uhlíku (δ13C) a dusíku (δ15N), aby dále bylo možné určit oblast tzv. izotopové niky, která odráží složení potravy příslušných jedinců a populací. Tyto hodnoty pak byly porovnány s izotopickými daty zooplanktonu z oblastí reprezentujících areál velryby jižní.

U izotopového složení vzorků kožní tkáně z období 90. let 20. století a začátku 21. století bylo možné pozorovat zjevné rozdíly. Zajímavé bylo, že celkově došlo zejména k významným změnám v zastoupení izotopů uhlíku δ13C, u kterého došlo k nárůstu, avšak u izotopů dusíku δ15N nebyly změny tak výrazné. Izotopy dusíku ukazovaly značnou sezónnost v 90. letech, kdy byly hodnoty minimální v září a maximální během července a srpna. U vzorků ze začátku 21. století ani u všech izotopů uhlíku nebyla sezónnost patrná. Při porovnání dvou dekád došlo k posunu oblasti výskytu velryby jižní směrem na sever, jak bylo dovozeno podle izotopických hodnot, odpovídajících zejména klanonožcům z oblastí polární fronty. To je pravděpodobně odrazem toho, že areál výskytu krilu se v důsledku globálního oteplování dramaticky zmenšil a posunul na jih, velryby se proto musely přeorientovat na jiný typ potravy, který vyhledávají v jiných oblastech.

Globální změny klimatu dopadají na celou Zemi včetně života v oceánech. Výsledky současné studie ukazují výraznou změnu potravní niky i areálu velryby jižní v posledních dekádách, což naznačuje i na rozsáhlou transformaci ekosystému v Jižním oceánu. Za mírně optimistické je možné považovat, že se velryba jižní s největší pravděpodobností zčásti dokázala přizpůsobit potravním zdrojům v dané oblasti. Stále se však tato strategie jeví jako nedostatečná, neboť došlo v posledním období k výraznému poklesu její reprodukce, což je velmi znepokojující. Kromě skutečnosti, že se jedná o jednoho z nejvznešenějších obrů naší planety, velryba jižní také patří mezi důležité stabilizátory klimatu Země. Svou existencí totiž podporuje růst fytoplanktonu, který pohlcuje až 40 % veškerého uhlíku na Zemi. Postupný úbytek populace velryby jižní by tak mohl přispět k dalšímu oteplování Země.

van den Berg, GL, Vermeulen, E, Valenzuela, LO, Bérubé, M., Ganswindt, A, Gröcke, DR, Hall, G, Hulva, P, Neveceralova, P, Palsbøll, PJ, Carroll, EL, 2020. Decadal shift in foraging strategy of a migratory southern ocean predator. Global Change Biology 1–16. https://doi.org/10.1111/gcb.15465.