James Cameron, kapitán Nemo 21. století?

Tvůrce filmu Titanic, hollywoodský režisér James Cameron, navštívil oceánské dno jako třetí a krátce prozkoumal nejnižší oblast dna Mariánského příkopu, téměř 11 kilometrů pod hladinou Tichého oceánu. Pod hladinu se ponořil v oblasti asi 320 kilometrů jihozápadně od ostrova Guam, 26.3.2012,  krátce před osmou hodinou ráno místního času, ve speciální jednomístné ponorce Deepsea Challenger sestrojené podle vlastního návrhu. Tato ponorka je sedm metrů vysoká, ve vodě má vertikální polohu a otáčí se při vzestupu kolem své osy, Camerona chránila před tlakem vody dosahujícím na dně příkopu 1100 barů. Má tolik reflektorů a kamer, že vypadá jako podmořské televizní studio. Dna dosáhl Cameron po dvou hodinách a 36 minutách. Cesta zpět mu trvala 70 minut, což bylo méně, než se očekávalo.

Cameronova tajná očekávání? Neznámé hlubinné příšery

Před svou dobrodružnou výpravou na dno oceánu James Cameron pro média řekl: "Chci se tam dolů dostat, podívat se kolem sebe, natočit to 3D kamerami a přivézt záběry na hladinu. Podle mě je to poslední neprozkoumané místo na planetě."

Součástí expedice na dno Mariánského příkopu bylo i odebírání vzorků. I téměř 11 kilometrů pod hladinou, v naprostém tichu a absolutní tmě, je totiž život. Podle vědců se ryby vyskytují jen do hloubky asi osmi kilometrů, hlouběji žijí jen různé druhy korýšů. Zatím je ale záhadou jak vydrží tlak, který tam vládne. Po úspěšném ponoru režisér uvedl: "Dobrá zpráva je, že oficiálně máme ponorku s nejhlubším ponorem v současnosti na světě. Tou špatnou, že jsem dno ani neviděl a pětkrát mi selhal řídicí systém." Zároveň také ale podotkl, že doufal, že na dně Mariánského příkopu uvidí nějakou neznámou hlubinnou příšeru… Nezapřel v sobě tedy filmaře a věčného snílka, jenž filmovému světu přinesl dílo plné fantazie – Avatar. Příšery zatím neviděl, ale co dala nefilmovému světu jeho výprava do mořských hlubin a jak na tuto dobrodružnou expedici pohlížejí vědci? Filmový režisér totiž po svém výstupu na hladinu, na tiskové konferenci mimo jiné uvedl: "Jen jsem tam seděl, díval se oknem ven a pozoroval tu pustou, bezútěšnou měsíční planinu." 

Walsh, Piccard a Kaiko

Především byla opět obnovena, na dlouhou dobu přerušená, snaha o dosažení tohoto záhadného místa naší planety. Nejhlubší místo na Zemi navštívili před Cameronem pouze dva lidé: Američan Don Walsh a Švýcar Jacques Piccard, kteří se roku 1960 dotkli dna ve hloubce 10 911m ve speciálním batyskafu Trieste.

Piccard s Walshem pak dlouho neměli následovníky. Až v roce 1995 se do největších hloubek vydala japonská ponorka Kaiko, jež se do Mariánského příkopu potopila celkem třikrát, naposledy v roce 1998. Dosáhla hloubky 10 897 metrů a odebrala ze dna vzorky bakterií. Od té doby se o cestu do jedenáctikilometrové hlouby nikdo nepokusil. Ponorka Kaiko byla ztracena v roce 2003 vinou tajfunu Chan-hom, závisela totiž na kabelu, který ji spojoval s řídící lodí. Když byl kabel v bouři přerušen, Kaiko navždy zmizela.

Dna oceánů dostupná pro každého?

A jak se na tento vskutku obdivuhodný dobrodružný počin dívá vědec, profesor Bohumír Janský, geograf a oceánolog z Katedry fyzické geografie a geoekologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze a předseda Českého národního výboru pro spolupráci s Mezivládní oceánografickou komisí (IOC) UNESCO?  „Jakékoliv dobývání takovýchto krajních pólů Země je nesmírné dobrodružství, je to hlavně objevování něčeho úplně nového, co zatím neznáme“, říká profesor Janský v rozhovoru s redaktorem Martinem Veselovským o výpravě hollywoodského režiséra Jamese Camerona pořadu Svět na ČT 24.

Do mořských hlubin se jako třetí člověk paradoxně vydal filmový režisér v ponorce vlastní konstrukce místo vědců, kteří by rovnou mohli systematicky popisovat život v hlubinách. Je tedy osud dalších výzkumů na dně oceánů hlavně otázkou peněz? V současnosti je vyspělá technika dostupná téměř pro každého, kdo si to může dovolit, budou tedy tato místa přístupná všem? „ V dnešní době lidstvo dospělo již k velmi dokonalým technologiím, i proto se do hlubin oceánu chystá celá řada dalších expedic. Můžeme očekávat další množství takových ponorů na různých místech světa, nastává jejich boom, který otevře novou etapu poznávání“ hodnotí současný vývoj této situace profesor Janský. Cameronova expedice, ač se jeví více dobrodružná než vědecky hodnotná, měla tedy určitě význam pro další vývoj podmořských výprav, zahájila novou etapu podmořských výzkumů.

Nejen na dně Mariánského příkopu na nás čeká spousta novinek

„ Nejen na dně Mariánského příkopu, ale na všech místech oceánů, v oceánských příkopech, v hlubinách 8-10 km je spousta novinek, které nemáme zatím popsané. Určitě tam bude mnoho bezobratlé fauny a nižších forem života, budou tam korýši. Určitě nás čeká mnoho nových druhů nebo dokonce rodů, a to je samozřejmě velice vzrušující“, vysvětluje dále profesor Janský a pokračuje: „Čeká nás spousta nových objevů na dně těchto příkopů, a to nejen biologicky nové formy života, ale například i co se děje na dně těchto příkopů, jako detaily o podsouvání oceánských desek pod desky pevninské. Celý ohnivý pás Pacifiku, kde je 13 oceánských příkopů, skýtá mnoho tajemna a na své si tam přijdou nejen geologové a geofyzici, ale i další badatelé, kteří posunou lidské poznání opět někam dále. Budou možná přímá pozorování, bude možné přímo odebírat vzorky a popisovat je, bude možno zpřesnit naše teorie o globální tektonice. Je to především ale obrovský pokrok, pokud si uvědomíme celou historii dobývání těchto největších hloubek, do roku 1951 jsme totiž považovali za nejhlubší příkop Filipínský. Neustále se něco děje a to je dobře“, uzavírá Bohumír Janský.

Doufejme, že vědci nebudou nyní delší dobu závislí jen na záběrech filmového režiséra, ale že se jeho počin stane hlavně podnětem pro badatele a v brzké době navštíví vzdálená dna oceánů i ryze vědecké expedice. Výsledky jejich pozorování pak snad přinesou odpovědi na otázky, které tyto tajemné hlubiny v lidstvu odedávna vzbuzují a jejichž vysvětlení je, zdá se, opět o krok blíže. Neboť jak pronesl jeden z nejslavnějších světových objevitelů a výzkumníků Jacques Cousteau: „Kdybychom věděli co tam je, nemuseli bychom se tam vydávat“.

Celý rozhovor Martina Veselovského s profesorem Bohumírem Janským Svět na ČT24 můžete shlédnout zde.

Bohumír Janský

Světově proslulý český geograf Bohumír Janský je vedoucím Katedry fyzické geografie a geoekologie na Přírodovědecké fakultě UK v Praze a předsedou Českého národního výboru pro spolupráci s Mezivládní oceánografickou komisí (IOC) UNESCO.  Se svým týmem objevil skutečné prameny Amazonky. Ve výzkumu se zaměřuje na hydrografii, limnologii, ochranu vod před znečištěním a analýzu rizikových přírodních procesů. Je rovněž nositelem nejvyššího státního vyznamenání Peru.