Jak žvýkala knížata a poddaní Velkomoravské říše?

Jak souvisí žvýkání s asymetrií obličeje, studovala spolu s kolegy z dalších institucí doktorandka Katedry antropologie a genetiky člověka Alexandra Ibrová na kosterním materiálu z doby Velké Moravy.

Velká Morava byla první stabilní říše ustanovená na území dnešního Česka, která se rozprostírala v 9. století na území dnešní Moravy a dále na území Slovenska a Maďarska. Jedno z mocenských center se patrně nacházelo na hradišti v Mikulčicích, kde na rozloze 10 ha byly objeveny základy deseti kostelů, velmožského paláce a více než 2500 hrobů. Centrum hradiště s kostely a palácem bylo obehnáno hradbou, která tak oddělovala obyvatele hradu od podhradí. Hroby byly objeveny na obou stranách a podle jejich pozice a hrobové výbavy se usuzuje na výraznou sociální stratifikaci tehdejší společnosti. Konkrétní povaha těchto rozdílů však dosud není zcela objasněná. Přirozeně se můžeme domnívat, že rozdíly souvisely s odlišnou fyzickou námahou, stravou či zdravotní péčí, které zanechávají na lidské kostře stopy, a tak lze jejich vliv do jisté míry rekonstruovat.

Předchozí studie na souboru z Mikulčic ukázala, že mezi populací hradu a podhradí byl velký rozdíl v míře asymetrie obličejové části lebky a jako možné vysvětlení byla navržena rozdílná strava. Právě na to navázala nová studie snažící se poodhalit společenské rozdíly ve Velkomoravské říši mezi oběma skupinami hradiště a zároveň mezi muži a ženami. Nově bylo hodnoceno přímo opotřebení zubů, tvar dolní čelisti a stranová asymetrie žvýkacího aparátu. Specifický způsob opotřebení zubů může souviset se stravou, způsobem žvýkání a stravovacími návyky, zároveň však opotřebení stoupá s věkem, který tak musí být brán v úvahu. Žvýkací svaly se upínají na dolní čelist a svalová zátěž při zpracovávání potravy silně ovlivňuje její tvar.

Opotřebení zubů se významně nelišilo mezi muži a ženami a mezi populacemi mikulčického hradu a podhradí byly pouze malé rozdíly. Obyvatelé podhradí měli i přes nižší počet starších jedinců trochu více opotřebované zuby, což znamená, že v jejich jídelníčku bylo víc stravy, která zuby obrušuje, než u obyvatel hradu. Mezi jednotlivými skupinami nebyl žádný rozdíl v míře asymetrie opotřebení zubů ani tvaru dolní čelisti. V rámci celého souboru byla objevena pravostranná asymetrie dolní čelisti (Obr.1), která je obvyklá kvůli preferenčnímu žvýkání na pravé straně, což je také v souladu s předchozí studií obličejové části lebky. Velké rozdíly mezi muži a ženami z hradu a podhradí byly zjištěny ve tvaru dolní čelisti, a to především v oblastech, kam se upínají žvýkací svaly. Obyvatelé hradu měli tyto oblasti více vyvinuté, což ukazuje na větší používání žvýkacích svalů (Obr. 2).

Menší opotřebení zubů u obyvatel hradu mohlo být způsobeno zvýšenou konzumací masa, jež je známé jako potravina, kterou si může dopřát spíše vyšší sociální vrstva. Maso je měkké, a tak zuby moc neobrušuje. Na druhou stranu je však maso tuhé a je potřeba vynaložit větší úsilí na jeho rozžvýkání, což je patrné na větším rozvoji svalových úponů na dolní čelisti obyvatel hradu. Značné rozdíly ve složení stravy byly zjištěny už dříve mezi obyvateli mikulčického hradiště a venkova. Je přirozené, že mezi obyvateli obou částí hradiště (hrad a podhradí) jsou rozdíly menší, protože obě skupiny žily v těsné blízkosti. Dosavadní výzkum naznačuje, že i přes blízký životní areál se tyto skupiny do jisté míry lišily. Pro lepší představu o životě tehdejší společnosti jsou potřeba další výzkumy zaměřené na jednotlivé aspekty živobytí, které snad více poodhalí vztahy mezi jednotlivými sociálními skupinami obyvatelstva.