Hrozí člověku nebezpečí od arktických komárů?

Na zmapování výskytu potenciálně nebezpečných virů u komárů v Arktidě se zaměřil výzkumný tým vedený pracovníky Ústavu parazitologie Biologického centra AV ČR v Českých Budějovicích společně s dalšími pracovišti, včetně Katedry ekologie Karlovy Univerzity.

Komáři mohou přenášet celou řadu virů, které se právě podle způsobu přenosu označují jako arboviry (z angl. Arthropod-borne viruses, tzn. viry přenášené členovci). Boj proti přenosu členovci hraje zásadní roli v prevenci chorob. Rozšíření arbovirů je poměrně dobře známo v tropických oblastech, směrem k pólům množství dostupných údajů znatelně klesá. Výskyt těchto nemocí je zde nižší především díky rozvinutější zdravotnické péči a nižší hustotě zalidnění. Z virů zaznamenaných v minulosti můžeme zmínit např. čeleď Bunyaviridae, zjištěnou na Aljašce, v Kanadě a polárních oblastech Eurasie. U zvířat na Aljašce a v Kanadě byly dále zjištěny protilátky proti viru encefalitidy St. Louis a viru západonilské horečky, které prokazují, že se tato zvířata se zmíněnými viry musela setkat. Všech těchto několik málo údajů však pochází z pevniny, dosud nebyly viry zaznamenány na polárních ostrovech. Podíváme-li se na tyto záznamy blíže, zjistíme navíc, že všechny pocházejí z oblastí jižně od 70° s. š. Jedná se tedy o místa nanejvýš těsně za polárním kruhem, nikoliv o samotnou Arktidu. Na opačném konci zeměkoule, v jižních polárních oblastech, pak není o komárech známo vůbec nic.

Autoři se tedy chopili výzvy, kterou tato mezera v lidském poznání představuje. Jejich výzkum probíhal během léta v Grónsku a na Špicberkách. Během let 2012–2016 zde nasbírali přes 11 tisíc komárů druhu Aedes nigripes. Tento druh je nejhojnějším druhem komára v severních polárních oblastech a zároveň jediným druhem žijícím na obou místech, kde byl výzkum prováděn. Získané komáry autoři rozdělili na skupinové vzorky po 30 jedincích a u těchto skupin se poté pokoušeli prokázat přítomnost pěti druhů virů. V žádném ze zkoumaných vzorků se přítomnost žádného viru prokázat nepodařilo, a to i přesto, že např. v Grónsku byl jejich výskyt předpokládán. Tento výsledek navazuje na jejich předchozí výzkum, kdy se pokusili prokázat výskyt virů u klíšťat na Špicberkách. Ani u klíšťat ovšem žádné viry zjištěny nebyly. Zamyslíme-li se nad důvody, proč se viry u klíšťat a komárů v Arktidě nevyskytují, nabízí se hned několik možností, jak tento jev vysvětlit.

Pravděpodobně nejjednodušším vysvětlením by mohlo být drsné severské podnebí, které příliš nesvědčí rozmnožování a šíření virů. Obecně je známé, že rozmnožování virů je velice citlivé na teplotu, na druhou stranu však již bylo prokázáno rozmnožování “Viru severní cesty” při 4°C. Další možností by mohl být rozdíl v prostředí, ve kterém komáři žijí. Komáři, u kterých byly viry v minulosti prokázány, obývají severské jehličnaté lesy. Ve srovnání s nimi, při tomto výzkumu byli komáři sbíráni v holé tundře. Dosud toho také mnoho nevíme o tom, jakým hostitelům viry a komáři dávají přednost. Stejně tak, jako se např. virem moru prasat nenakazí člověk, je možné, že testované viry se mohou rozmnožovat pouze v některých druzích živočichů. Pokud tato zvířata na zmíněných místech nežijí, logicky se tam pak nemohou vyskytovat ani tyto viry. Také obecná představa o tom, že komáři sají krev všemu živému, nemusí být úplně správná. Jsou známy druhy komárů, které si své hostitele vybírají. V případě, že by komár nesál na zvířeti, které je nakaženo virem, by se tím virem pak také nemohl nakazit. V Grónsku se sice vyskytuje zajíc polární, u kterého byly v minulosti viry prokázány, nevíme však, zda se komáři živí právě na tomto druhu. V neposlední řadě je také možné, že viry sice jsou u komárů přítomné, avšak velice vzácně. Výzkumy v jiných oblastech prokázaly, že některými viry může být nakažen např. jeden komár z 24 tisíc. To by znamenalo, že jen u jednoho komára z 24 tisíc je možné tento virus prokázat, pokud jich tedy nasbíráme pouze 11 tisíc (jako v této studii), máme více než poloviční šanci, že toho nakaženého nepotkáme. I v případě, že bychom měli štěstí, se nám však virus u pouhého jednoho komára nemusí podařit prokázat. Množství viru může být tak malé, že se nám ho nepodaří vůbec zaznamenat.

Zatím to tedy vypadá, že od severských komárů nám žádné nebezpečí nehrozí a žádné viry se na nás přenést nemohou. Zde bychom však neměli zapomínat na slovo “zatím”. Celosvětové oteplování způsobuje největší změny právě v polárních oblastech, můžeme tedy předpokládat, že šíření virů komáry nebude výjimkou. V současnosti se již považuje za prokázané, že vlivem oteplování komáři přezimují rok od roku ve větších počtech. Stejně tak jejich rozmnožování a vývoj probíhají během stále teplejšího léta čím dál rychleji. V budoucnu tedy uvidíme, zda se s těmito změnami u komárů neobjeví i nějaký ten virus. Polární oblasti navíc v dnešní době stále víc turistů. Pokud by některý z nich byl nakažen příslušným virem, může se od turisty nakazit komár, který by pak mohl virus dál šířit. U takového turisty se navíc žádná nemoc nemusí projevit, nákaza může proběhnout bez viditelných příznaků. Může se také stát, že turisté s sebou neúmyslně přivezou úplně nový druh komára, který může viry také přenášet. To již může být poměrně významným zásahem do životního prostředí, proto je zapotřebí věnovat výzkumu virů a komárů další pozornost i v budoucnu.