Dokážeme odhadnout nebezpečnost hada?

V České republice žije pouze pět druhů hadů, přičemž čtyři druhy jsou neškodné užovky. Jediným jedovatým druhem České republiky je zmije obecná (Vipera berus, obr. 1B), jejíž jed však pro zdravého dospělého člověka není nebezpečný. Naopak v Ázerbájdžánu žije celkem 32 druhů evropských hadů včetně těch vůbec nejnebezpečnějších. A tak zatímco v Česku za poslední čtvrtstoletí nebylo zaznamenáno žádné úmrtí v důsledku uštknutí, v Ázerbájdžánu byla jen v roce 2016 zmije levantská (Macrovipera lebetina, obr. 1C) zodpovědná za více než sto vážných uštknutí, z toho jedno bylo smrtelné. Dalo by se tak předpokládat, že strach z hadů i celkový postoj k nim se bude v obou zemích značně lišit.

Úkolem respondentů bylo seřadit 36 kartiček s fotografiemi hadů podle míry strachu, který v nich zobrazený had vzbuzoval. Je zajímavé, že hodnocení Čechů i Ázerbájdžánců byla značně podobná, přestože v Česku žije méně hadů, člověk na ně může narazit méně často a představují menší nebezpečí.

Prezentované druhy se podle míry strachu, který v člověku vyvolají, poměrně hezky rozdělily do dvou výrazných skupin na základě tvaru těla – typ zmije a typ užovka. Typ zmije je charakteristický kratším, silnějším tělem, trojúhelníkovitou, širokou hlavou, velkýma očima a spíš tmavým zbarvením. Typ užovka naopak zastupují dlouzí a tencí hadi s oblou hlavou. Mezi typ užovka ale byla řazena i kobra egyptská (Naja haje), která, pokud není ve své typické výstražné pozici (obr. 1D), působí jako vcelku nenápadný had. Jako nejméně nebezpečný byl hodnocen slepák nažloutlý (Xerotyphlops vermicularis, obr. 1A), drobný, růžový had vzhledem připomínající slepýše anebo vzdáleně i žížalu. 

Jak ale toto hodnocení odpovídalo skutečné nebezpečnosti hadů? Poměrně přesné se ukázalo u zmijí, které skutečně patří mezi nebezpečné hady. Tyto druhy byly hodnoceny jako nebezpečné, a to dokonce i ty, které lidé v dané oblasti nikdy nemohli potkat. Zdá se tedy, že nebezpečnost zmijí dokáží lidé odhadnout snáze než nebezpečnost hadů z jiných skupin. Proč? 

Důvodem může být velmi dlouhá společná evoluce předků člověka a zmijovitých hadů. Naši afričtí předci se během lovu a sběru museli s těmito hady poměrně často setkávat, a takováto setkání zřejmě nezřídka končila smrtí jedné ze zúčastněných stran. Možná se tak během evoluce vytvořil v mysli člověka jakýsi vrozený předobraz (prototyp) nebezpečné zmije, který nám ji pomůže rozpoznat, přestože jsme takového hada nikdy doopravdy neviděli. 

Ostatně vyhrocený vztah mezi lidmi a hady můžeme vidět i dnes. V jihovýchodní Austrálii, kde je většina hadů smrtelně jedovatá, lidé zabijí každého třetího hada, na kterého narazí. Čtvrtina mužů filipínského domorodého kmene Agta Negritos zažila a přežila útok velkého hada škrtiče. Na druhou stranu jinde jsou hadi považováni za posvátné, jsou součástí tradiční medicíny nebo platí za kulinářskou delikatesu. Tak či tak, had byl, je a nejspíš stále bude pro člověka jedním z nejvýznamnějších živočichů.

Tato studie je společným výsledkem projektů Evy Landové, Markéty Janovcové a Petry Polákové.

Pokud byste si rádi také vyzkoušeli podobný úkol, podívejte se také na stránky https://www.krasazvirat.cz/.