Demografické stárnutí Číny

Řeč je o fenoménu, který je stále aktivněji diskutován zejména v Číně, neboť tato země bude muset v nejbližších letech řešit zásadní problém - je první zemí, která stárne rychleji, než bohatne. Demografické stárnutí je proces, kdy se ve věkové struktuře obyvatelstva zvyšuje podíl starých osob, nejčastěji jsou takto označováni lidé starší 60 nebo 65 let. Tento proces může probíhat dvěma způsoby. Zespodu, tedy když populace stárne vlivem snížení počtu živě narozených, druhou možností je stárnutí shora, to nastává, když se výrazně snižuje míra úmrtnosti ve vyšším věku. Tyto jevy velmi často působí současně. Demografické stárnutí není předmětem studia pouze pro demografy, ale i pro ekonomy, sociology či lékaře. Jedná se o komplexní jev, který ovlivňuje nejen věkovou strukturu, ale například i ekonomiku, a tedy i běžné životy celé společnosti.

Se svými 1,4 miliardami obyvatel je Čína stále nejlidnatější zemí světa, podle populační prognózy OSN z roku 2019 by ji však měla v nejbližších letech předstihnout Indie. Čína je po prudkém ekonomickém růstu v posledních desetiletích aktuálně druhou největší ekonomikou světa po Spojených státech amerických. Podle aktuálních dat by mohl být velmi brzy tento prudký ekonomický růst minulostí (West, Qi 2017). Na vině je především velmi rychlé stárnutí čínské populace. Tamní ekonomika doposud čerpala z tzv. demografické dividendy (okna), tedy situace, kdy je v populaci vysoký podíl osob v ekonomicky aktivním věku. Dividenda nastává, když se v zemi s mladou populací (nejčastěji rozvojové zemi) sníží úroveň plodnosti i úmrtnosti. Při vhodném využití tohoto populačního potenciálu se dostaví rychlý ekonomický růst.

Čínská populace se od 50. let minulého století rapidně rozrostla, v roce 1953 měla Čína 582 milionů obyvatel, velmi vysoká úhrnná plodnost, která v průběhu šedesátých let dosahovala až 7,5 dítěte na jednu ženu, vedla k tomu, že na začátku 80. let překonala Čína jednu miliardu obyvatel. Protože snahy o regulaci plodnosti končily neúspěchem přišla čínská vláda s tzv. politikou jednoho dítěte, tedy systémem, který měl páry motivovat, aby měly pouze jedno dítě. Vláda toho docílila pozitivní i negativní motivací, na první dítě dostávaly páry certifikát, který jim například zaručoval bezplatný porod nebo placenou mateřskou péči, pokud však toto pravidlo porušily byly jim tyto výhody odebrány, a navíc byly finančně penalizovány. Toto opatření skutečně mělo zásadní vliv na snížení úhrnné plodnosti, a tedy i přirozeného přírůstku, který se z hodnot přes 2 % snížil přibližně na 1,5 % v devadesátých letech. Hodnota z roku 2019 byla pouze 0,4 %.

Úhrnná plodnost byla na hodnotě 1,7, tedy pod hodnotou prosté reprodukce, populace Číny tedy téměř stagnuje a nevymírá pouze vlivem populační setrvačnosti, která způsobuje, že změny v reprodukci se v počtu obyvatel projevují se zpožděním. Od začátku 21. století byla čínská vláda vyzývána odborníky ke zrušení politiky jednoho dítěte, obavy pramenily zejména z výrazného demografického stárnutí a nerovnováhy v zastoupení pohlaví, kterou politika jednoho dítěte způsobuje, protože lidé chtějí častěji mít syna, který je pokračovatel rodu a nositel příjmení. Čínská vláda v roce 2015 zrušila politiku jednoho dítěte a nastolila politiku dvou dětí, v květnu 2021 přišlo dokonce povolení 3 dětí (McDonell 2021). Podle prognózy OSN z roku 2019 by měla čínská populace začít ubývat po roce 2030.

Po těchto uvolněních však úhrnná plodnost narostla jen velmi málo. Mladí lidé si totiž jedno dítě zkrátka přejí nebo si další nemohou z finančních důvodů dovolit, vliv politiky jednoho dítěte tak byl, v posledních letech před jeho zrušením, zřejmě přeceňován (Yip 2021). Hlavní překážkou ve výchově dětí jsou pro Číňany finance, zejména velmi drahé bydlení. Pro představu byt o rozloze 90 m² s mediánovou cenou stojí v centrech čínských měst okolo 15 milionů korun, mimo centrum pak vyjde na polovinu, zatímco průměrná hrubá měsíční mzda v čínských velkoměstech je okolo 30 tisíc korun (Numbeo 2021). Lidé si tedy větší byty, které by pro větší rodinu potřebovali, nemohou dovolit, mnozí mladí lidé dnes o dětech tedy uvažují zcela pragmaticky.

I přes rapidní ekonomický růst v posledních desetiletích má Čína ve srovnání s vyspělými zeměmi stále slabou a nerozvinutou sociální politiku, zlepšení však zaznamenalo zdravotnictví, které prošlo rozsáhlou reformou. Tyto skutečnosti vedly k růstu naděje dožití, která je v současnosti srovnatelná s některými evropskými zeměmi, 75 let u mužů a 79 let u žen. V roce 2019 žilo v Číně 11,5 % obyvatel ve věkové skupině 65 a více let, v roce 2030 by tento podíl podle prognózy OSN (2019) měl narůst na 17 % a dál se postupně zvyšovat. 

Tento trend je již patrný v mnoha vyspělých zemích jako je například Německo nebo Japonsko, avšak tyto země jsou mnohem bohatší, a tedy i na stárnutí populace lépe připravené. Problém představuje i čínský důchodový systém, který je postavený na hodnotách naděje dožití z padesátých let minulého století. V současnosti je hranice pro odchod do důchodu 50 let pro ženy (55 let, jestliže pracují ve veřejném sektoru) a 60 let pro muže, jedná se tak o jednu z nejnižších hranic pro odchod do důchodu na světě (Zeng, Hesketh 2016). Počet osob starších 60 let by se měl v Číně podle OSN do roku 2050 zdvojnásobit na téměř půl miliardy, to znamená, že by na jednoho obyvatele v ekonomicky aktivním věku připadal jeden senior. Tlak na čínský důchodový a sociální systém je tedy obrovský a zvednutí věkové hranice pro odchod do důchodu je nevyhnutelné.

Roční růst HDP Číny od roku 2007 do roku 2019 klesl z 14,2 % na 6 %, tento trend bude v souvislosti s rychlým stárnutím populace pokračovat i nadále (Světová banka 2021). Proto bude pro čínskou ekonomiku a společnost klíčové zvyšovat produktivitu prostřednictvím vyšší vzdělanosti obyvatel a robotizace v klíčových výrobních odvětvích. Před čínskou společností stojí nelehká výzva, jak zvýšit životní úroveň rychle stárnoucí populace. Zcela určitě bude potřeba reforma důchodového systému včetně zvýšení hranice důchodového věku, dále bude nezbytné zajistit dostatek pracovních míst, a především motivovat mladé lidi k výchově dětí prostřednictvím vyšší životní úrovně. Podle pracovní zprávy Čínské lidové banky (2021) by Čína také měla zrušit populační omezení a podporovat plodnost podporou těhotných žen a matek.