Co obsahuje 200 let starý lék na bolest?

Opium je vlastěn sušená šťáva z nezralých makovic. Základem takových léků na bolest byl zejména alkoholový roztok opia, který poprvé připravil lékař Paracelsus již v 16. století. Obzvláště v 18. století byly velmi populární komplikované směsi látek. Analýza složení tehdejších léků je dnes velmi atraktivním tématem aplikace analytické chemie. Jednu takovou studii přípravku z druhé poloviny 18. století nyní provedl tým pod vedením doc. Karla Nesměráka z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.

Přípravek zkoumaný v této studii se nazýval Laudanum opiatum caesareum (Císařské opiové laudanum) a pochází z druhé poloviny 18. století. Černý prášek byl vyroben lékárníkem v dobové lékárně provozované řádem kapucínů v Praze na Hradčanech. Kromě opia obsahuje analyzovaný přípravek mnoho dalších složek, mezi nimiž lze najít extrakt z perel, korálů nebo rohu jednorožce. Za roh jednorožce byly tehdy považovány různé fosilní ostatky nebo zub narvala. Tyto komponenty měly hlavně psychologické účinky díky své vzácnosti a také byly tehdy považovány za univerzální protijedy. Dále recept obsahuje šafrán, práškové zlato a další látky, které sloužily k úpravě velmi hořké chuti opia. Mezi tyto látky patří ambra a pižmo, často používané v parfémech, a dále řada esenciálních olejů – tento recept konkrétně vyžadoval skořicový a citronový olej a oleje z hřebíčku a muškátového oříšku.

Jelikož složení studovaného přípravku je velmi komplikované, jeho analýza vyžaduje moderní multianalytický přístup. Neexistuje totiž žádná metoda, která by dokázala samostatně přesně stanovit všechny chemické látky, které analyzovaná přípravek může obsahovat. Anorganické složky byly stanoveny vážkovou analýzou a následně identifikovány pomocí atomové absorpční spektrometrie, která dokáže identifikovat jednotlivé prvky. Takto byl odhalen nižší obsah vápníku, než byl dle teoretického složení očekáván a úplně chybějící zlato. To je nejspíše způsobeno úpravou receptu dobovým lékárníkem kvůli ceně tohoto kovu. Další aplikovanou metodou byla hmotnostní spektrometrie ve spojení s kapalinovou nebo plynovou chromatografií, kterou vědci hledali stopy naznačující přítomnost organických složek. Tímto postupem se podařilo potvrdit přítomnost přírodních alkaloidů (např. morfin a kodein, které se pro tišení bolesti v určitých případech používají dodnes), šafránu a oleje z muškátového oříšku. Těkavé látky typické pro další očekávané esenciální oleje byly stanoveny pro ně vhodnou extrakcí pevné látky plynem a zakoncentrování plynných látek. Překvapivá zde byla nejen absence citronového oleje, ale hlavně přítomnost borovicových pryskyřic, které pravděpodobně dobový lékárník přidal navzdory receptu.

V předchozí studii tým doc. Nesměráka navrhl možnost datování opiátových přípravků pomocí poměru obsahu noskapinu a kotarninu, dvou opiátových alkaloidů, přičemž kotarnin je přímým produktem rozpadu noskapinu. Čerstvé preparáty mají více než stokrát větší obsah noskapinu, avšak s časem tento poměr klesá a pro přípravky staré přes 200 let by se měl pohybovat v rozmězí 0,4 až 3,8. Aktuálně analyzovaný lék měl poměr obsahu těchto dvou látek 0,45, což dále potvrzuje tuto datovací metodu.

Pomocí multianalytického přístupu tak vědci dosáhli identifikace větší části složení přípravku Laudanum opiatum caesareum, který se datuje do druhé poloviny 18. století. Tehdy byl tento prášek používán jako lék na bolest. Překvapením byla také přítomnost několika těkavých látek, které byly detekovatelné i více než 200 let po výrobě přípravku, který byl celou tu dobu uchováván v nádobě, která nebyla hermeticky uzavřena. Jelikož doboví lékárníci nepostupovali vždy přesně podle receptu, ale různě ingredience přidávali a odebírali podle situace, je srovnání reálného složení s receptem vždy zajímavým úkolem. V tomto konkrétním případě se podařilo z velké části potvrdit originální recept s drobnými úpravami, kterých se lékárník tehdy dopustil.