Botanické poklady Hrubého Jeseníku

Hrubý Jeseník je naše druhé nejvyšší pohoří. Díky tomu zde můžeme najít původní bezlesá rostlinná společenstva, která se vyvinula nad horní hranicí lesa – v takzvaném subalpínském vegetačním stupni. Jinde v ČR je uvidíte už pouze v Krkonoších a na Králickém Sněžníku.

Hlavní hřeben Hrubého Jeseníku je nejlépe dostupný z Červenohorského sedla (1 013 m n. m.). My se ale odtud nevydáme jihovýchodním směrem na populární Praděd či Petrovy kameny. Zaměříme se na méně známý, ovšem snáze přístupný Keprnický hřbet.

Hřebenovka z Červenohorského sedla na vrch Keprník (po červené turistické značce) má délku asi sedm kilometrů. Už při pochodu přes Červenou horu (1 333 m n. m.) potkáte podél cesty pěkné druhy horských rostlin. Nejnápadnější je asi velkokvětá violka žlutá sudetská, která roste jen na horských loukách a pastvinách několika středoevropských pohoří. Druhý výrazný druh, zvonek vousatý s půvabně svěšenými čili nicími květy, je i ve znaku chráněné krajinné oblasti Jeseníky.

Po prvním výstupu si můžete odpočinout pod vrcholem Červené hory u Vřesové studánky se zastřešeným léčivým pramenem, u něhož do druhé světové války stávala horská chata s kaplí. V okolí vystupují na povrch mírně zásadité horniny, na což květena hned reaguje několika bazifilními druhy – tedy druhy, které mají v oblibě zásadité substráty.

Patří k nim mimo jiné drobné kapradiny sleziník zelený a vratička měsíční. Vratičku najdete přímo na rozvalinách kaple. Název této rostliny je prý odvozen od jejích magických vlastností. Měla zajistit návrat vojáků z války, pokud jim jejich milá vratičku tajně zašila do košile. Roste tu také například lněnka alpská, drobná poloparazitická bylina s nádhernými bílými kvítky.

Zásadité horniny jsou v našich horách nesmírně vzácné, a proto na nich lze nalézt skutečně raritní druhy. Na jedné skalce nad Vřesovou studánkou se tak můžeme setkat třeba s trsy ostřice skalní, která zde má jedinou lokalitu v Jeseníkách a její další výskyt u nás je omezen na jediné místo v Krkonoších.

Cesta vás dále povede přes Sedlo pod Vřesovkou a pak vás čeká výstup na horu Keprník. U rozcestí Trojmezí můžete z drobného mola se zábradlím nahlédnout do centra typického svahového horského rašeliniště neboli vrchoviště.

Po trsech rašeliníku se zde plazí klikva bahenní – drobná vřesovcovitá rostlinka s plody, jež svou chutí připomínají brusinky. Už z dálky svítí bělostné vousaté chomáče (přeměněná okvětí) suchopýru pochvatého, který tvoří v rašeliníku výrazné trsy zvané bulty. S trochou štěstí si můžete všimnout výběžkatých a sivých rostlinek ostřice bažinné. Ta je na podobné biotopy striktně vázána.

Titěrnou raritou, která neunikne jen nejbedlivějším pozorovatelům, je v rašeliníku rostoucí ostřice chudokvětá. Tato drobná výběžkatá bylina si své jméno skutečně zaslouží, protože nemívá více než pět samičích a dva samčí kvítky. Teprve při detailním pohledu se naplno vyjeví její delikátní krása.

Během výstupu na Keprník (1 423 m n. m.) postupně ubývá nízký horský smrkový les a začíná dominovat borovice kleč. Ta překvapivě není v Jeseníkách původní; byla zde vysazena až v 19. století. Zarůstání klečí je v současnosti považováno za jedno z největších ohrožení jesenické subalpínské flóry.

Nejvyšší partie Keprníku pokrývají původní horské trávníky a samotnému vrcholu vévodí takzvaný mrazový srub – soubor skalek vzniklý mrazovým zvětráváním. Právě ve spárách skalek se můžete pokochat zcela výjimečnými rostlinami, třeba bělokvětou řeřišnicí rýtolistou, žlutě kvetoucím jestřábníkem alpským nebo zvonkem okrouhlolistým sudetským, který se vyskytuje pouze v Krkonoších a Hrubém Jeseníku.