Vůně s rizikem

Vonný profil parfému a jeho vývoj v čase závisí nejen na přítomných aromatických složkách, ale také na jejich interakci s molekulami na povrchu kůže uživatele, jejím pH, vlhkosti a teplotě. To, že složky parfémů mohou také ovlivňovat funkci enzymů uživatele, popsali členové Laboratoře molekulární karcinogenese a vývoje léčiv a Laboratoře struktury a funkce biomolekul Katedry biochemie PřF UK prof. Petr Hodek a dr. Tomáš Ječmen  v novém článku v recenzovaném časopise Cosmetics.

Minulost a přítomnost

Vůně se v lidské historii používají tisíce let. Již od starověku lidé spalovali různé pryskyřice a dřeva, aby uvolnili vůně. Tato raná metoda vedla ke vzniku termínu parfém, který pochází z latinských slov „per“, což znamená „skrz“, a „fumus“, což znamená „kouř“. Dávní lidé také vyráběli přírodní vůně z rostlinných olejů extrahovaných z rostlinných materiálů, jako jsou květy, listy a semena, a z vonných látek extrahovaných z výměšků zvířecích žláz, jako je pižmo, cibet (výměšek cibetky) a ambra (látka ze střev vorvaně). Tento tradiční přístup se postupně vyvinul v parfémářský průmysl, který nyní hojně využívá syntetické sloučeniny.

V současné době se parfémy obvykle skládají ze složitých směsí vonných silic extrahovaných z rostlin a koření, aromatických sloučenin, fixačních látek, pomocných látek (včetně UV filtrů, antioxidantů a antimikrobiálních látek) a rozpouštědel. Lidé přicházejí do kontaktu s parfémy denně, a to buď jejich přímou aplikací, nebo používáním kosmetiky a celé řady dalších výrobků obsahujících parfémy, jež jim dodávají vůni. V důsledku toho je lidský organismus vystaven působení cizorodých chemických látek obsažených v těchto výrobcích.

Problematické osvěžovače

Lidé jsou vystaveni chemickým látkám v parfémech především dvěma způsoby. Prvním je vstup složek parfémů do organismu vdechnutím, po kterém mohou být následně distribuovány do celého těla prostřednictvím krevního oběhu. Tato cesta je běžná nejen při používání parfémů, ale také při rozprašování osvěžovačů vzduchu, které jsou významným zdrojem znečištění vnitřního ovzduší v domácnostech, automobilech a obchodech. Druhým způsobem je průnik složek parfémů kožní bariérou, po kterém může dojít buď k systémové expozici, jak bylo prokázáno například detekcí syntetických sloučenin pižma v lidském mateřském mléce, nebo k hromadění v tukové tkáni v případě lipofilních látek, kde jako příklad mohou sloužit terpeny limonen a linalool používané jako zesilovače penetrace při kožním podávání různých sloučenin. Jednorázová expozice složkám parfémů se může zdát zanedbatelná, ale chronická expozice může mít škodlivé účinky na lidské zdraví. Přibývající důkazy vědeckých studií ukazují, že tyto sloučeniny představují potenciální zdravotní riziko. Přesto si většina spotřebitelů stále nepřipouští negativní působení sloučenin obsažených ve výrobcích osobní hygieny, což do značné míry souvisí i s jejich nedostatečnou informovaností.

Hormony v ohrožení

Chemické sloučeniny známé jako „endokrinní disruptory“ mohou narušovat normální rovnováhu steroidních hormonů a hormonů štítné žlázy, což může mít nepříznivý vliv na vývoj, chování a reprodukci člověka. Mezi hlavní skupiny takových složek parfémů patří parabeny, UV filtry, ftaláty a pižma. Řada endokrinních disruptorů napodobuje estrogeny, váže se na jejich receptory jako agonisté nebo antagonisté a ovlivňuje normální přenos signálu. Tyto endokrinní disruptory jsou spojovány s poruchami reprodukce, jako je špatná kvalita spermatu, zhoubné nádory varlat a vrozené vývojové vady u mužů. Estrogenní chemické látky, konkrétně parabeny a syntetické analogy pižma, mohou také přispívat ke vzniku rakoviny prsu u žen, i když důkazy o tomto účinku zůstávají sporadické.

Vzhledem k potenciální nebezpečnosti chemických látek přítomných v parfémech jak pro životní prostředí, tak lidské zdraví podléhají výrobky pro osobní hygienu obsahující parfémy před uvedením na trh přísné kontrole jednotlivých složek na bezpečnost pro spotřebitele. Za tímto účelem byla v posledních desetiletích vyvinuta, a je používána široká škála in vitro testů. Díky nim byla v kosmetice řada látek již zakázána (např. vysokomolekulární ftaláty a syntetické deriváty pižma) nebo bylo alespoň jejich použití v některých zemích omezeno (např. parabeny a triklosan). Navíc byla řada látek obsažených v parfémech klasifikována jako dráždivé chemikálie a alergeny.

Používané testy ovšem obvykle vypovídají o vlivu jednotlivých sloučenin, nikoliv o jejich působení v komplexních směsích, kterým jsou zákazníci vystaveni v kosmetických přípravcích. O možných zdravotních účincích tak existuje jen omezené množství experimentálních údajů. Navíc se uživatel o přítomnosti některých potenciálně škodlivých látek nemusí dozvědět ani po pečlivém pročtení složení parfému, protože některé obsažené sloučeniny jsou zpravidla zahaleny rouškou obchodního tajemství.

Deset z deseti

Cytochrom P450 19 (známý také jako „aromatáza“) katalyzuje poslední, nevratný krok vícestupňové biosyntézy prekurzoru estrogenů (ženských pohlavních hormonů) z androgenů (mužských pohlavních hormonů). Tento enzym hraje klíčovou roli při udržování rovnováhy mezi nimi, a v důsledku toho umožnuje regulaci fyziologických procesů (např. expresi řady genů a transport iontů) v závislosti na pohlaví. Autoři v úvodu zmíněné práce na 10 náhodně vybraných parfémech ukázali, že všechny z nich mají v různé míře negativní vliv na přeměnu testosteronu na 17β-estradiol katalyzovanou uvedeným enzymem, a tedy obsahují sloučeniny, které spadají do kategorie látek narušujících hormonální systém, tzv. endokrinních disruptorů.

Když jsou navíc parfémy ozářeny UV světlem (k čemuž běžně dochází, když jsou aplikovány na kůži a ta je následně vystavena slunečnímu záření), mohou fotochemickou reakcí vznikat (a jak autoři ukázali, tak i vznikají!) další sloučeniny s vyšším inhibičním účinkem na přeměnu testosteronu. Pro parfém zodpovědný za největší míru inhibice sledované reakce autoři v práci také ověřili, že inhibovaným enzymem je právě zástupce z rodiny cytochromů P450 - aromatáza - nikoliv druhý z enzymů nezbytných pro katalýzu - NADPH:cytochrom P450 oxidoreduktasa.

Souhrnně vzato vyvolávají výsledky zejména otázku, zda je současný způsob posuzování rizik spojených s opakovanou expozicí člověka směsím sloučenin v přípravcích osobní hygieny dostatečný.