Ze života pavouků, díl 4. - lovčík hajní

Stavbou těla a způsobem života připomíná slíďáky, odlišuje se ale od nich mnoha morfologickými i etologickými znaky. Základní zbarvení je poměrně variabilní, nohy a tělo mají obvykle světle hnědou až šedou barvu, zadeček nese kresbu ve tvaru protáhlého dubového listu. Lovčíci si netvoří sítě, na kořist čekají na listech v typické poloze ve tvaru písmene Y, kdy přední dva páry nohou jsou semknuté k sobě a obě dvojice předních nohou směřují šikmo od sebe. 

Rozmnožování probíhá na konci jara, samci nosí samicím zásnubní dary ve formě hmyzu zabaleného do pavučiny. Někteří samci ale šetří energií investovanou do lovu (sami již potravu nepřijímají), a proto jako dárek zabalí do pavučiny kousky kůry či drobné kamínky. Než samice přijde na to, že byla podvedena, samec už ji oplodnil a je dávno pryč. Po páření samice vytváří kulovitý, až jeden centimetr velký kokon, který nosí v chelicerách. Před líhnutím mláďat vytvoří ve vegetaci přístřešek z pavučiny ve tvaru stanu a mláďata v něm brání v prvních etapách jejich života.